Petr Fischer: Je třeba vyhodit Schrödera
Trvalo to čtvrt roku, ale nakonec se to podařilo. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder odchází z čela dozorčí rady ruské společnosti Rosněfť. Ne snad, že by sám chtěl, ale tlak v německé společnosti byl už tak velký, že nešlo jinak. Je příznačné, že Schrödera k odchodu nepřiměla morální výčitka, že pracuje pro firmu spadající pod přímý vliv Vladimira Putina, který vede nesmyslnou, krutou válku na Ukrajině.
Schröder se, jak je u něj zvykem, rozhoupal až kvůli penězům, to když se vládní koalice po týdnech a týdnech jednání a pochyb rozhodla, že Schröderovi zruší apanáž, která mu jako bývalému kancléři přísluší.
Čtěte také
Schröderovi náleží dál ochranka, ale svou kancelář a lidi v ní si už bude muset platit sám. Nejde vůbec o malé peníze. Bývalý sociálnědemokratický kancléř se mohl spolehnout na roční státní příspěvek ve výši 400 tisíc eur (10 milionů korun).
Nebyl by to ale Schröder, aby nechal věci jen tak. Odchod z Rosněfti naplánoval jako součást svého udobřování se svou mateřskou stranou a německou politikou vůbec. Každý přece musí pochopit, že odebrané státní peníze mu teď patří právem a měly by se mu vrátit. Není už důvod k perzekuci, navíc Schröder dobře ví, že u soudu, kam celou věc chce dát, má poměrně velkou šanci na to, že se svých exkancléřských zákonných práv domůže.
Váhavost Olafa Scholze
„Strašidlo z Hannoveru“, jak se Schröderovi začalo po vypuknutí války na Ukrajině říkat, je největší ostuda německé politiky, která se už nějakou dobu snaží změnit kurz a po bodu obratu (Zeitwende) dělat odvážnější obrannou politiku.
Čtěte také
Jenže právě Schröderova, dnes už vlastně Scholzova, vládní SPD se pere nejvíce sama se sebou. Pacifistický duch strany, která svého času vsadila vše na mezinárodní obchod bez morálních limitů, stále ještě ovládá řadu starých sociálních demokratů, které kancléř Olaf Scholz jen obtížně přesvědčuje, že po Putinově drzém vpádu na Ukrajinu se už nelze schovávat za dávné slogany o světovém míru.
Finanční vyloučení Schrödera patří do stejné linie boje o novou tvář, i když jde jen o polovičatý krok. V SPD se totiž už čtvrt roku diskutuje o vyloučení exkancléře ze strany, odvahu k takovému gestu zatím nenašel nikdo, přestože kritika na Schröderovu hlavu padá ze všech stran.
Nakonec už nejde vůbec o Schrödera. Ten se držbou svého postu v Putinově mocenské struktuře natolik zdiskreditoval, že už doma ani v cizině nic nezachrání. Jde ale o pověst nejsilnější německé vládní strany, která už tak dost trpí váhavostí současného kancléře. Vyhodit Schrödera ze strany by nebylo laciné a prázdné gesto, ale spíše důležitý náznak, že si Olaf Scholz umí za něčím podstatným stát a také že dokáže rázně jednat, když je to potřeba. Ať se potom Schröder klidně soudí o své peníze, nikoho už nebude morálně ani politicky zajímat.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
