Petr Fischer: Cirkus opozice
Obstrukce patří k demokracii odedávna. I k té české, která se odvolává na tradici první republiky, kdy se obstruovalo často a radostně. Není to nic cizorodého, nic nad čím bychom se měli rozčilovat či pohoršovat.
Dokonce i někteří ústavní právníci soudí, že obstrukční taktika, v angličtině roztomilý filibuster, je legitimní demokratický postup.
I když jiní, jako Jan Wintr, jsou pro pouze v případě, že jde o klíčový spor, který ohrožuje demokracii a znemožňuje jiný opravný prostředek mimo sněmovnu. Pak jde o škodlivé zneužití Jednacího řadu.
Čtěte také
K vyřešení sporu – obstrukce ano, či ne? –, moc nepomohl ani Ústavní soud, který před dvanácti lety vydal stanovisko, podle kterého k „nejzákladnějším právům parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná,“ patří také „práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zákonů)“.
A teď – babo raď! Kde je tedy hranice mezi vykonáváním opozičních práv a zneužíváním demokratických pravidel?
Laciné politické divadlo
Zmiňovaný ústavní právník profesor Jan Wintr soudí, že je to skoro nemožné. V jedné starší studii ale došel k jasnému závěru: „Obstrukce nevede ani ke konsensuálnějšímu pojetí politiky, ani k vyšší kvalitě parlamentní či obecně veřejné debaty, a zablokovaný parlament tak jen podkopává důvěru občanů v demokracii, jako už tomu v dějinách bylo vícekrát.“
Čtěte také
Spojíme-li právo na obstrukci s jejím praktickým výstupem, kterým je skoro vždy pokles důvěry v demokracii, máme ale ještě jednu možnost.
Pokud opozice přesvědčivě doloží, že postup vlády rozkládá demokracii v základu, je její postup legitimní.
To se ale dnes neděje, snížení valorizace důchodů nekoliduje nijak s Ústavou, opozice nemá žádný posudek tohoto typu, natož předběžné rozhodnutí Ústavního soudu.
Přesto by obstrukční postup mohl být legitimní, kdyby opozice předložila jiné relevantní řešení složité rozpočtové situace. Ani to ale opozice nedělá, a dává tak za pravdu těm, kteří tvrdí, že jde jen o rozmělňování důvěry v demokratický systém.
Nakonec i to je česká politická tradice: Brát opoziční práci jako cirkus s divadelními prvky, včetně předčítání nesouvisející poezie nebo fotografování ve spacácích.
Opozice byla dříve chápána jako stínová vláda, jako vážná snaha o alternativu k aktuálnímu výkonu moci. Už před mnoha lety na tuto práci politici rezignovali (praví i leví) a využívají opoziční lavice k lacinému politickému divadlu.
Seriózní alternativu k vládě demokracie potřebuje, zábavná fikční dramata jsou v divadle a v televizi mnohem kvalitnější a zajímavější než ta ve sněmovně.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.