Pepa zase nemá rád Frantu

Možná, že by se to dalo opsat i výrazem z vojenského prostředí - musí bojovat na několika frontách. Především ale její předseda Jiří Paroubek.

Je to jistě způsobeno tím, že na rozdíl od předsedy ODS Mirka Topolánka, který vyhrál vlastně všechny volby, u nichž se ocitl, předseda sociální demokracie Jiří Paroubek, ač úspěšně vytáhl stranu z bryndy, do níž jí uvrhli Vladimír Špidla i Stanislav Gross, vlastně nějaký podstatný úspěch prokázat nemůže.

Nepovedlo se mu zabránit trojkoalici v sestavení vlády. Nepovedlo se mu udržet pohromadě všechny poslance sociální demokracie. Nepovedlo se mu prosadit vyloučení hrdinského či zrádcovského (nehodící se, prosím, škrtněte) poslance Melčáka z partaje.

A nepovedlo se mu ani, když jaksi shrneme ty shora zmíněné náznaky v jeden celek, sjednotit sociální demokracii. Ta je, jak se mohli dozvědět diváci televizního veřejnoprávního "Dobrého rána", neustále polcena jak geograficky (Morava versus české země), tak také ideologicky (Zemanovci versus Paroubkovci). Možná, že je to v podstatě jedno a totéž dělení, jen jinak vyjádřené.

Diváci zmiňovaného "Dobrého rána s ČT" se mohli od předsedy Paroubka dozvědět, že osud vlády, tedy příklon poslance Melčáka k tolerování Topolánkova kabinetu, závisel v jednom okamžiku pouze na tom, zda se Paroubek omluví expremiérovi Miloši Zemanovi. Sám Paroubek ani nevěděl, za co se měl údajně omluvit, jenže to jedno, stejně to neudělal a Česká republika má vládu.

Takže, jako poctivý občan této země musím prostě uvěřit, že to v politice chodí takto jednoduše.

Celá ta politika, takto viděno, není o tom, čím se zaměstnávají armády analytiků, politologů, průzkumníků veřejného mínění i hospodských strejců. Není o tom, sledovat a analyzovat jemné pohyby uvnitř stran, nepatrné odchylky od dříve sdělených postojů; nejde o přibližování a oddalování názorových hledisek politických subjektů na hlavní (i vedlejší) neuralgické body politického vývoje a nejde ani o to sledovat a zkoumat, jak probíhají jednotlivé veřejné rozhovory vedoucích postav české, moravské a slezské politické scény. Je to daleko jednodušší, neboť s odvoláním na tvrzení pana Paroubka jde neustále o to, zda - všeobecně vyjádřeno - má Pepa rád Frantu, či zda Pepa Frantu rád nemá... Tady nemám na mysli jen dva zmiňované pány, Franta s Pepou mohou být Jituš s Majdou, nebo Kája s Tondou a tak dále. Jde o to, že se tu politika nedělá skrz postoje a ideje. Dělá se skrz osobní vraživosti, respektive ne-vraživosti.

Co se těch dvou týče: Ještě před nějakým tím měsícem si dávali lahváče na zahrádce chaloupky premiéra Paroubka a to před zraky celého národa. Aj trenkami pana premiéra nám paní premiérová zamávala na pozdrav - takové to bylo přátelství... A nyní se dozvídáme, že osud nově potvrzené vlády odvisel od jakéhosi, zřejmě ponižujícího aktu, při kterém by se předseda sociální demokracie měl omluvit jednomu důchodci, a to nejspíš paušálně a neadresně za něco. Neudělal to, a pan Paroubek naznačuje, že po té vydal důchodce Zeman pokyn a poslanec Melčák odkráčel ze zasedání Poslanecké sněmovny, aby spolu s dalším pryč kráčejícím spolustraníkem umožnil získání důvěry Topolánkově vládě. Když se to takhle napíše, vypadá (a zní) to asi dost absurdně. Nicméně člověka může děsit představa, že tomu tak ve skutečnosti doopravdy je.

Navíc, předseda Paroubek, jak tak bojuje proti mnoha protivníkům najednou, porušuje jedno z hlavních strategických pravidel - tříští síly a prohrává všude. Prohrává uvnitř strany - kde, jak se zdá, je důchodce z Vysočiny v jistých okamžicích silnější, než by se mohlo zdát. Prohrál boj o vládu.

Prohrává, pokud nebude ustavena parlamentní komise pro vyšetření všech zmatků kolem předvolební Kubiceho zprávy, i boj o svou osobní čest. Napochodovat se vztyčenenou hlavou do opozice, jak mu to (mimochodem) radil i důchodce Zeman, by možná bývalo ze strategického hlediska opravdu lepší variantou.

Dát prostě Pepu s Frantou zase dohromady. Pak by na tom byli lépe, než všichni ti ostatní Tondové a Jardové a Jitky atd., co si v touze po moci jen navzájem (a také křížně) mydlí schody před sebou...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .