Pavel Vondra: Británie, Írán, Jemen a západní tanec mezi vejci

Na první ohled to vypadá, že má za sebou britská diplomacie na Blízkém východě mimořádně úspěšný víkend. Přesto není Philipu Hammondovi co závidět.

Jen krátce předtím, než v Teheránu slavnostně znovuotevřel britskou ambasádu, spěšně uzavřenou na sklonku roku 2011 po útoku íránských demonstrantů protestujících proti západním sankcím, se ocitl v poněkud nekomfortní situaci.

Musel totiž projevit vděk jednomu z nejostřejších regionálních kritiků Íránu, Spojeným arabským emirátům, za to, že jejich armádní jednotky pomohly v Jemenu osvobodit britského ropného inženýra, který tam byl před rokem a půl unesen.

Podrobnosti záchranné operace zůstávají nejasné, zato je nad slunce jasnější, že vojáci z Emirátů by v Jemenu nebyli, pokud by na straně protivníka mezinárodně uznávané jemenské vlády prezidenta Abdurabbua Mansúra Hádího netušili podporu Teheránu.

Šíitští povstalci ze severu Jemenu, kterým se podle jména jejich vůdce kolektivně přezdívá Húthíjové, sice popírají, že je Íránci vyzbrojují a financují, ale málokdo jim to věří.

Čtěte také

Nejmenovaný vysoce postavený činitel sunnitské protihúthíjovské koalice vedené Saúdskou Arábií to ostatně v rozhovoru pro list Financial Times vyjádřil naprosto jasně:

„Arabové ztratili ve prospěch Íránu Bagdád, Bejrút i Damašek, ale Jemen je náš dvorek, tuhle bitvu prohrát nemůžeme,“ prohlásil.

Šíitští povstalci ze severu Jemenu, Húthíjové, popírají, že je Íránci vyzbrojují a financují, ale málokdo jim to věří. Na snímku chlapec zraněný při přestřelce Húthíjů a kmenových bojovníků

A tak po bezmála pěti měsících vzdušných úderů, které Húthíjům nijak nezabránily v rozšiřování jejich vlivu, nedávno Saúdové a Emiráťané poslali společný třítisícový vojenský výsadek do přístavu Aden.

Teprve to pomohlo zvrátit vývoj vojenské kampaně v Jemenu a ve spolupráci se silami „lidového odporu“, jak si jemenští loajalisté sami přezdívají, zahnat Húthíje na ústup.

Bylo by však naivní si vojenské angažmá Saúdů a Emiráťanů vykládat jako altruistickou snahu obnovit ve zhrouceném státě, kterým dnes Jemen je, zákonnost a pořádek a ukončit utrpení civilního obyvatelstva.

Stačí si vzpomenout, jak právě tyto dvě země před čtyřmi lety poslaly tanky do Bahrajnu, aby tamnímu sunnitskému monarchovi, čelícímu protestům nespokojené šíitské většiny, pomohly zadupat místní výhonky arabského jara zpět do země.

Čtěte také

Srovnání s jinou „bratrskou pomocí“ Československu v srpnu osmašedesátého se tehdy samo nabízelo a při pohledu na znormalizovaný Bahrajn dnešních dní je tato paralela ještě neodbytnější.

Podobně jako tam se i v Jemenu, nejchudším státu arabského světa, kříží zájmy Saúdské Arábie a Íránu, který se bude chtít po vykročení z mezinárodní izolace etablovat jako regionální hráč, se kterým je třeba počítat.

Západní mocnosti typu Británie a Spojených států to staví do složité situace, kdy mezi těmito zájmy budou muset tančit jako mezi vejci.

Co je to ale proti osudu samotných Jemenců, kterým už 150 dní prší na hlavu saúdské bomby, a teď si ještě budou muset dávat pozor, kam šlapou, protože prchající Húthíjové si bez skrupulí kryjí ústupovou cestu kladením tisíců nášlapných min, zakázaných pochopitelně úplně stejně jako tříštivá munice, padající na ně shora.