Paul Schaefer

Podobný osud si víc jak polovina Chilanů přeje i pro přibližně stejně starého generála Augusta Pinocheta.

Ale zpět k Paulu Schaeferovi. Původem je Němec a za války sloužil v armádě jako zdravotník. Z tohoto období o něm nejsou téměř žádné údaje, podobně jako i několik let po válce. V padesátých letech se o něm začalo hovořit jako baptistický kazatel. Soustředil kolem sebe hrstku následovníků, si stovku lidí, často celé rodiny i s dětmi, které soustředil na jednom statku v jižním Německu. Všichni členové jeho stáda museli rozprodat svůj majetek a peníze odevzdat do společné kasy, kterou spravoval Paul Schaefer. Některým se to přestalo líbit a snažili se utéct, ačkoli byli hlídáni. Několika se to i podařilo. Začalo se proslýchat, že Schaefer a jeho nejbližší spolupracovníci na statku sexuálně zneužívají děti. To byl ostatně také nejčastější důvod k útěku ze statku. Po čase se o Schaefera začala zajímat západoněmecká policie a když bylo na spadnutí zatčení a vyšetřování, podařilo mu utéct za hranice. Samozřejmě se všemi penězi, se svými věrnými a s částí svých poddaných. Dodnes je v Německu stíhán.

Odjel tam, kam po válce mířila většina nacistických zločinců - do jižní Ameriky. Nestabilní režimy a sympatie, kterou projevovaly vůči nacistickým pohrobkům, usnadňovalo jejich přijetí na kontinentu. Paul Schaefer se v roce 1961 objevuje v Chile. Za místo svého pobytu si vybírá jih země, asi 350 kilometrů od Santiaga. Svým podnebím se podobá klimatu v Německu. Založil tam kolonii, kterou nazval Colonia Dignidad (kolonia dygnydá), což má naznačit, že jde o kolonii, kde vládne úcta a důstojnost.

Popravdě řečeno, zpočátku Chilané na kolonii pěli jen samou chválu. Schaeferovi lidé založili školu, zdravotní středisko a v chudé oblasti se stali významnými zaměstnavateli. Schaeferovi se podařilo nakupovat stále nové a nové pozemky, až nakonec kolonie vlastnila 137 kilometrů čtverečních. V chilských poměrech to ovšem zas není tolik. Zvláštní sice bylo, že obyvatelé kolonie, až na některé osoby, vůbec nevycházely do města, a přístup do ní zpočátku neměl nikdo, později jen vybraní Chilané. Tento stav popsal v devadesátých letech chilský senát jedním svým rozhodnutím jako situaci, kde kolonie Dignidad fungovala jako stát ve státě. Ukázalo se, že v ní platily zvláštní zákony, které vytvářel sám Paul Schaefer.

Poté, co se v roce 1973 zmocnil generál Augusto Pinochet vlády v Chile, nastalo pro Kolonii Dignidad nejlepší období její existence. Pinochetovi lidé se začali zbavovat svých politických odpůrců. Některé pronásledovali po celém světě, jiné zavírali do koncentračních táborů a řadu jich také mučili. Z výpovědí vězňů, kteří přežili, vyplynulo, že někteří nezvěstní byli naposledy viděni právě v kolonii Důstojnost. Nemučili sami členové kolonie, ale příslušníci Pinochetovy tajné policie DINA, jejíž šéf Manuel Contreras (kontreras) je už několik let ve vězení. Měl dohodu s vedením kolonií, jejíž členové na své území nikoho nevpustili. Po Pinochetově pádu trvalo dlouho, než si stát vynutil legální vstup na území kolonie.

Teprve letos na jaře objevili vyšetřovatelé jámy, v nichž měly být pohřbívány Pinochetovy oběti. Hromadné hroby však byly prázdné. Podle expertů i přesto svědčí o tom, že v nich těla kdysi byla. Mrtvoly prostě někdo někam přenesl.

V kolonii Dignidad se od sedmdesátých let začaly projevovat podobné problémy jako v Německu. Uprchlí kolonisté poukazovali na zneužívání dětí, hlavně chlapců, a týrání dospělých. Když začala Schaeferovi po pádu Pinocheta chilská půda pálit pod nohama, zmizel ze země. Po několika letech byl objeven loni v Argentině. Nikoli však v té, která po léta kryla nacisty, ale v té, která Schaefera ihned vydala do Chile.

Schaeferovi bylo nyní prokázáno 25 případů znásilnění nezletilých, omezování svobody kolonistů a spolupráce s Pinochetovými pochopy. Spolu s ním bylo odsouzeno více než deset jeho spolupracovníků. Další čekají na soud.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání