Patříme, nebo nepatříme do Evropy?

Při obhajobě nebo napadání euroústavy dochází k výměně názorů na obsah jednotlivých pojmů v ústavě zmiňovaných, jako je pojem svrchovanosti národa nebo státu. Vyznění toho kterého pojmu má být přitom důvodem ke vstřícnosti vůči ústavě nebo k jejímu odmítání. Jakkoliv je vysvětlování těchto pojmů jistě vedeno těmi nejlepšími úmysly a je samo o sobě účelné, domnívám se, že ani tento precizující přístup neřeší zásadní otázku problému ratifikace ústavy.

Kladu si vždycky otázku, zda může být odmítání společných pravidel pro Evropu míněno zcela vážně, nebo zda se jedná jen o dodržování stranické disciplíny té které strany. Chápu, že proti ústavě vystupují komunisté. To se mi zdá z jejich strany vcelku systémové. Komunisté jsou logicky proti sjednocené kapitalistické a liberální Evropě, v níž bude málo pochopení pro jejich snahy.

Čemu ale opravdu nerozumím, to je negativní postoj představitelů Občanské demokratické strany. Těžko říct, zda je to pozůstatek loajality k jejich čestnému předsedovi nebo upřímný názor většiny členů vedení strany. Domnívám se dokonce, že pod jednotným stranickým povrchem panuje v této věci v ODS velká neshoda a pnutí. Ne nevýznamný funkcionář této strany, jímž rozhodně předseda senátu Přemysl Sobotka je, se již ostatně před časem vyslovil sice pro měkké, nicméně pro jednoznačné ano v této záležitosti.

Ono je totiž opravdu těžké rozeznávat bezpečně pozitivní hranice Evropské unie bez ústavy od negativní hranice Evropské unie s ústavou. I když to zatím zřejmě kritériem pro ODS je. Připomeňme si slova místopředsedy Ivana Langera, cituji dle Lidových novin: "Musíme být schopni dobře a srozumitelně vysvětlit náš postoj. Ano pro Evropu, ne euroústavě." Konec citátu. Výrok byl ostatně vyřčen právě při příležitosti průzkumu, který zjistil, že pokračováním v kritice Evropské unie může ODS přijít o část svých voličů. Vidím v tom ovšem, odvolávaje se na zveřejnění v českém tisku, větší poplatnost veřejnému mínění, než důvěru ve vlastní program, což není příliš povzbuzující. Chci tím říct, že tedy není vyloučeno ani nějaké šalamounské odvolání protiústavní rétoriky ODS, jestliže se znovu a odpovědně zjistí, že většina voličů je pro ratifikaci ústavy.

Nedovedu si vskutku představit Českou republiku, která by byla izolována od Evropy, protože my nejsme Švýcarsko s jeho bankovními domy, kam si všichni ukládají peníze, a to dokonce tak intenzivně, že tato země jako jedna z mála zůstala i mimo dění druhé světové války. Jsem přesvědčen, že přirovnávání Jana Zahradila, byť vzdálené integrující se Evropské unie k nacistické evropské nadvládě je zavádějící a skandální a je spíše hledáním všech možných argumentů proti euroústavě než co jiného. Posuďte sami, cituji z Lidových novin. "Mezi nacistickým, vichistickým a fašistickým myšlením a dnešní ideologií evropské integrace existují určité spojitosti. Nacisté hovořili řečí, která nám může strašlivě připomínat dnešní eurofederalisty. "Konec citátu ze zmiňovaného listu z 3. května. Nevím, zda vzdělaný Jan Zahradil vyjadřuje své myšlenky, nebo slouží disciplinovaně utkvělé politické strategii.

Jistě není vyloučeno, že při fungování evropské ústavy se budou muset malé státy bránit politice států velkých, ale k tomu by mělo právě sloužit použití článku I.25 ústavy o vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě ministrů. A závěrem se budu záměrně opakovat. Žádný lidský výtvor není dokonalý, není jím jistě ani evropská ústava. K jejím změnám velmi pravděpodobně dojde při přijímání dalších velkých států. Ovlivňovat jakékoli změny, shledáme-li to vůbec účelným, však budeme moci jen tehdy, budeme-li členy Evropské unie a nezůstaneme-li na její periferii. Rozhodně by však nebylo k zahození začít vést o euroústavě řádnou diskusi.