Patricie Polanská: Prezidentovo poslední slovo

Hlasováním dali voliči najevo, že si přejí změnu. Lidé chtějí, aby politika dostala znovu obsah, čte volební výsledky mimo jiné prezident. Václav Klaus také zpochybnil, že by vláda pod vedením Mirka Topolánka udělala nějaké skutečné reformy. O žádných prý v posledních letech neví. Slovem reforma se podle něj plýtvá na místech, kde by se mělo mluvit o dílčích změnách. Jmenovitě se zmínil o zdravotnictví a překvapivě také o ministru vnitra Ivanu Langerovi.

Vládu také vyplísnil za ústupky Evropě při projednávání klimatického balíčku, což také podle prezidenta ODS stálo část hlasů jejích příznivců. Václav Klaus navíc vůbec zpochybnil jeden ze základních argumentů pro to, aby současná vláda přežila - totiž nadcházející české předsednictví Evropské unii. To je podle něj důležité leda tak pro diplomaty a úředníky třeba ministerstva zahraničí. Nikoli pro zemi. Navíc malou zemi, která nemá politickou váhu Francie nebo Německa.

Nejtvrdší úder přišel ale úplně na konec: Volební výsledek ODS v krajských a senátních volbách je největší porážkou politické strany od roku 1989, je to v podstatě vymazání jedné politické strany z jedné politické mapy. Podle prezidenta Klause není možné, aby toto ODS jen tak přešla.

Za zaznamenání stojí, že prezident evidentně nemá chuť nechat Topolánkovi aspoň slušnou vizitku za vládnutí. Onen mýtus reformátorů, kteří narazili na nepochopení lidu a hanebnou kampaň opozice. Žádní reformátoři nejste, zní z Hradu. Dá se tam sice zaslechnout typicky klausovský dozvuk - to já byl jiný formát, ale to už tak za ta léta patří k věci.

Pro stávající debatu je podstatnější, nakolik by prezidentův názor přejala ODS. Pokud by se stal většinovým, pak vlastně ztrácí smysl jedno z uvažovaných aranžmá: Mirek Topolánek v čele vlády, někdo jiný v čele strany, a to do řádných voleb. Se zbožným přáním, že se ti dva dohodnou na podobě a obsahu vládnutí jednak spolu, jednak s koaličními partnery. A koneckonců, v evropských záležitostech navrch ještě s Hradem. To je s prominutím kšeft pro sebevraha.

Ať už ale ODS hledá nástupce po Topolánkovi na půl nebo celý úvazek, moc vhodných osobností zatím vidět není. Jistě, nejvíc se začalo mluvit o pražském primátorovi Pavlu Bémovi v tandemu s odcházejícím středočeským hejtmanem Petrem Bendlem. Jedním z argumentů, proč Pavel Bém je ten pravý, by zdá se měl být fakt, že jediná Praha odolala oranžovému cunami.

K tomu je třeba ovšem učinit dvě poznámky. V krajských volbách to de facto nevíme, protože v Praze se letos nevolilo. A za druhé - v Praze sice ODS získala své jediné tři senátory. Stojí ale za to podívat se na výsledky zblízka. Ve srovnání s rokem 2002, kdy se volilo ve stejných okrscích, je podpora kandidátů ODS ve druhém kole v podstatě stejná.

Tehdejší a dnešní kandidáti se liší o pár set hlasů, nejvíc - o zhruba tisíc hlasů plus - dostal ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz. A to v situaci, kdy podpora kandidátům sociální demokracie na Praze 5 a Praze 1 vzrostla více než čtyřikrát, respektive více než tři a půl krát. Na Praze 9 si sociální demokrat v podstatě udržel vysokou úroveň podpory z roku 2002, a zaostal za vítězem z ODS o necelé tři tisíce hlasů.

V situaci akutního ohrožení, poté, co byla známa katastrofa v krajských volbách a i vyhlídky na druhé kolo senátních voleb nebyly nijak růžové, nebyla Praha ve skutečnosti s to, zmobilizovat příznivce ODS. Na co přesně je tedy Pavel Bém jako politik a první místopředseda ODS pyšný?