Paroubkova vstřícnost

Vzhledem k tomu, že hlasování bude tajné, nelze samozřejmě vyloučit, že už zítra budeme znát obsazení křesel předsedy a místopředsedů dolní parlamentní komory. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohla by skončit ustavující schůze a Jiří Paroubek by podle znění ústavy musel podat demisi. Pokud by vedení zvoleno nebylo, jednání sněmovny by pokračovalo dál a mohlo by se teoreticky natáhnout na týdny až měsíce. A celou tu dobu by mohl dál vládnout Paroubkův kabinet.

Podmiňovací způsob je na místě. Nic totiž premiérovi nebrání v tom, aby abdikoval kdykoli. A pokud odstoupí předseda vlády, znamená to automaticky demisi celého jeho kabinetu. Takže Jiří Paroubek může skutečně slíbit, že v pondělí rezignuje a může to vykládat jako vstřícný krok. Teprve po odstoupení jeho vlády totiž může být jmenován kabinet nový. Tím by byla Topolánkova vláda. Na ní už jsou koaliční partneři dohodnuti a s jejím jmenováním by neměl problém president republiky Václav Klaus. Paroubek tvrdí, že tento krok učiní pokud uvidí vstřícnost druhé strany. Ta by se podle všeho měla projevit v dohodě o tom, že křeslo šéfa sněmovny připadne sociálním demokratům a že by se na takovémto jednání o dělbě moci měli účastnit rovněž komunisté. Vzhledem k reakcím občanských demokratů není příliš pravděpodobné, že by Paroubkovy podmínky byly splněny. Tím pádem k odblokování situace dobrovolným odchodem stále ještě vládnoucího kabinetu asi nedojde. Čistě teoreticky, kdyby nebylo zvoleno nové vedení sněmovny a Paroubek by přesto rezignoval, umožnil by Topolánkovi vládnutí na delší dobu. Nová vláda by totiž neměla koho požádat o vyslovení důvěry, protože sněmovna bez zvoleného vedení nemůže normálně fungovat. A protože v ústavě není přesně dáno, jak dlouho může tento stav trvat, mohlo by jít i o měsíce. A pokud by pat vyústil v nutnost rozpustit dolní parlamentní komoru a vypsat předčasné volby, mohl by se život Topolánkova kabinetu prodloužit i na více než půl roku. Přesto by měla mít sociální demokracie zájem na tom, aby sněmovna začala fungovat. Pokud koaliční vláda nemá v kapse tajný trumf v podobě nějakého přeběhlíka z řad ČSSD nebo KSČM, nemůže získat ve sněmovně důvěru. Pokud ano, mohlo by se to projevit už při volbě vedení dolní parlamentní komory a Paroubek by tomu stejně nemohl zabránit. Pokud přeběhlík a ani žádná jiná tajná dohoda neexistuje, Topolánkův kabinet by důvěru nezískal a následoval by pokus druhý.

Na první pohled by ani tentokrát neměl získat Paroubek silnější pozici. Zdání však klame, a to i bez ohledu na to, kdo by byl případným druhým kolem vyjednávání pověřen. I když prezident republiky opakovaně prohlašuje, že to nebude šéf ČSSD, nemusí to nakonec být pravda. A pokud by přece jenom probíhalo i další kolo pod taktovkou občanských demokratů, nemohlo by kopírovat kolo první. Tedy nemohlo by se uvažovat o koalici ODS, lidovců a zelených. V takovém případě by existovala celá řada variant - jednobarevná menšinová vláda občanských demokratů, menšinová vláda ODS s jedním koaličním partnerem, nebo velká koalice 0DS a ČSSD. Ve všech těchto případech by měla sociální demokracie výrazně větší možnost ovlivňovat chod exekutivy, než v momentu, kdy by prošel současný koaliční projekt. Z tohoto úhlu pohledu je logické, že zdržovací taktika nemá pro sociální demokracii příliš velký smysl. Zároveň je však pochopitelné, že tentokrát může být křeslo předsedy poslanecké sněmovny mimořádně cenné. To kvůli případnému třetímu pokusu, kdy je z procesu sestavování vlády de facto vyšachován president republiky. Ten totiž podle ústavy musí na návrh předsedy sněmovny jmenovat premiéra. No a na návrh předsedy vlády by pak měl jmenovat zbývající členy kabinetu.

Zkrátka Parobek momentálně hraje partii, ve které se na jedné straně musí snažit učinit maximum proto, aby jeho strana získala post předsedy dolní parlamentní komory, ale zároveň aby kvůli tomu nemusela podpořit Topolánkův kabinet. To by byla pro sociální demokracii ideální výchozí pozice pro případná další kola vyjednávání o nové vládě. Právě tak lze číst nejnovější vstřícnost šéfa sociálních demokratů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání