Paroubek premiér

Konkrétně v momentu, kdy po nevyjasněném financování bytu Stanislava Grosse se na něj valila aféra s podnikáním jeho manželky a s jeho možným napojením na zisky z prostituce. Tehdy lidovci dali jasně najevo, že Gross je pro ně nedůvěryhodná osoba a že pokud nemá koaliční projekt zkrachovat, musí podat demisi.

Výroky politiků v následujících týdnech stavěly pokračující koaliční spolupráci překážky, které se zdály nezdolatelné. Alespoň bez ztráty důvěryhodnosti v očích voličů. Samozřejmě každé politické vyjednávání přináší nejrůznější ultimáta. Jejich kladení by však mělo být dobře promyšleno. Jinak se politici vystavují riziku, že buďto nebudou mít kam ustoupit, nebo jejich ústup bude na veřejnost působit směšně. Průběh řešení vládní krize ukázal, že sociální demokraté strategicky neuvažovali. Naopak výsledná dohoda dokazuje, že pro byť jen krátkodobé udržení se u moci jsou schopni zapomenout na jakékoli podmínky a jsou tak ochotni popřít sami sebe.

Názorně to dokazují požadavky na sestavení nové vlády podporované ve sněmovně původní koalicí. Na tuto myšlenku Stanislav Gross přistoupil v momentu, kdy se mu rozpadal kabinet a kdy téměř hysterii vyvolal fakt, že existenci jeho vlády umožnili zdržením se hlasování o nedůvěře komunisté. Tehdy sociální demokraté tvrdili, že chtějí sestavit jakýsi poloúřednický kabinet bez stranických špiček. I když to nikdy naplno sociální demokraté neřekli, šlo jim hlavně o to, aby v nové vládě nebyli lidovci Kalousek, Šimonovský a Ambrozek. Levicový proud sociálních demokratů pak přivítal, že se do tohoto požadavku vejde i ministr zahraničí Svoboda. Následovalo politické vyjednávání a na stole byla dohoda. Nový kabinet měl vést diplomat a sociální demokrat Jan Kohout. Jeho součástí pak neměl být Kalousek a Svoboda. Dohoda však platila jen několik hodin a vedení sociální demokracie ji smetlo ze stolu. Paradoxně se proti dohodě postavil hlavní vyjednávač ČSSD Stanislav Gross.

Zdálo se, že strana definitivně směřuje k menšinovému vládnutí pod kuratelou komunistů. Pod tlakem okolností nakonec Gross připustil, že ČSSD je ochotna jednat o nové vládě bez stranických špiček. Včera byla dosažena dohoda. A z ní vyplývá, že se to stranickými špičkami bude v kabinetu jenom hemžit. Navrhovaný nový premiér je místopředsedou ČSSD a hodlá jím i nadále zůstat. Ministrem financí by rád viděl dokonce prvního místopředsedu sociální demokracie Sobotku. Rovněž se předpokládá, že v novém kabinetu bude předseda Unie svobody Němec a místopředseda Kühnl.

Takže pouze lidovci nebudou mít ve vládě zastoupení stranických špiček. I když pouze kvůli tomu, že Svoboda, Ambrozek a Šimonovský na místopředsednické funkce v KDU-ČSL rezignovali. Sociální demokraté jsou tedy najednou ochotni strávit fakt, že ve vládě zůstanou všichni tři lidovečtí ministři. Ti navíc v listopadu na sjezdu KDU-ČSL mohou získat místopředsednické funkce zase zpět. Když se to všechno shrne, budeme mít mírně obměněnou vládu Stanislava Grosse bez Stanislava Grosse. Tedy přesně to, co KDU-ČSL na začátku krize požadovala a čemu se sociální demokraté vehementně bránili. Absurdní je také to, že Grosse nahradí právě Paroubek. Tedy člověk, který působil na pražské radnici ve významné ekonomické funkci v době tzv. opoziční smlouvy, kdy se její činnost netěšila dobré pověsti a kdy se v souvislosti s ní často hovořilo o podezřeních z korupce.

Paroubek si rovněž vysloužil pozornost médií tím, že, jak píší Hospodářské noviny, doporučil vládě jako vůbec první ministr odmítnout kontrolní zprávu NKÚ, která tvrdě kritizovala jeho ministerstvo pro místní rozvoj. K tomu, aby Paroubek nakonec do premiérského křesla usedl, musí získat souhlas stranického vedení s výsledkem koaličního jednání. Bude tedy zajímavé sledovat, jakými argumenty tentokrát sociálně demokratičtí vyjednávači přesvědčí členy ústředního výkonného výboru, aby schválenou dohodu podpořili. Pokud se jim to podaří, bude to pádný důkaz naprosté absence politické strategie v řadách sociální demokracie, a to nejenom vzhledem k osobě nového premiéra.

K podobnému výsledku jednání totiž mohli dojít už před týdny a mohli si ušetřit celou řadu nepříjemností, které se zákonitě promítli do zhoršení pověsti strany a tím i do poklesu volebních preferencí.