Paradoxy silničního zákona

Ponechme stranou, že se o zavedení tzv. bodového systému vědělo měsíce dopředu, přesto příslušné úřady byly vybaveny na poslední chvíli a až za provozu vychytávaly a někde asi ještě vychytávají nejrůznější chyby technického rázu.

Co už nelze pochopit, je způsob, jakým se nového silničního zákona chopili někteří policisté a městští strážníci. Řeč je například o rozdávání pokut za překročení dovolené rychlosti o jeden až tři kilometry. Přitom odborníci tvrdí, že radary pracují s určitou odchylkou. Je tudíž svým způsobem skandální, že si někteří policisté a strážníci mohli vůbec dovolit za takovéto překročení rychlosti řidiče zastavit a pokutovat. A příliš na tom nemění ani fakt, že nyní by se nic podobného nemělo opakovat. Ostatně poučení řidiči by si už takovýto přístup nenechali líbit a ve správním řízení by měli zaručeno, že ho vyhrají.

Právě na tomto příkladu lze názorně ilustrovat, jak byli ženy i muži zákona svými nadřízenými připraveni na zásadní změnu v silničním provozu. Některé výroky šéfa dopravní policie mohly vyvolat dojem, že k novému zákonu zvolí poněkud svérázný přístup. Řeč je například o tvrzení, že policisté si svým způsobem ve službě nemusí vůbec lámat hlavu s pravidly silničního provozu. Samozřejmě tomu tak není. Naopak v drtivé většině případů na ně platí stejný metr, jako na ostatní řidiče.

O tom by se mohl přesvědčit policejní prezident Vladislav Husák. Samozřejmě za předpokladu, že by se ho jeho podřízení odvážili zastavit a přistupovali by k němu jako k občanovi a ne ke svému nadřízenému. Jejich práci nahradili novináři z Mladé fronty Dnes. Zjistili, že policejní prezident opakovaně porušil dopravní předpisy. Povolenou rychlost podle svědectví novinářů překročil téměř o polovinu, při předjíždění ohrožoval ostatní účastníky provozu a rovněž v obci si příliš nelámal hlavu s omezenou rychlostí. Vůz řídil sám a z fotografií vyplývá, že jeho automobil nebyl označen modrým majáčkem. Zkrátka za podobné počínání by měl řidič vyfasovat mastnou pokutu, trestné body a na řízení automobilu by měl minimálně na půl roku zapomenout.

V případě policejního prezidenta nejde pouze o zmiňovaný přestupek, ale rovněž o symbolický význam. Kdo jiný by měl jít příkladem a dodržovat zákony než šéf policistů. Proto je v této souvislosti neuvěřitelný přístup dosluhujícího ministra vnitra Františka Bublana. Místo toho, aby Husáka kázeňsky potrestal a vyslal tím veřejnosti jasný signál, že muži zákona musí jít příkladem, spokojil se s alibistickým prohlášením, že Husákovi domluvil. K Husákově cti slouží, že po zveřejnění prohřešků se na nic nevymlouval a rozhodl se sám potrestat. Nebyl však důsledný, protože hodlá dobrovolně odevzdat řidičský průkaz na čtvrt roku. Přitom nejkratší možná lhůta ztráty průkazu je dvakrát delší. Přesto je to lepší, než řešení, které zvolil ministr vnitra. Husák se tím dostal do pozice, že může být vůči svým podřízeným nekompromisní a že snad bude působit na policisty, že jsou nejenom ochránci zákonů, ale že by je měli hlavně dodržovat.

Když už je řeč o uplatňování silničního zákona v praxi, pak bych chtěl zmínit ještě dva paradoxy. První se týká hry s čísly o mrtvých na silnicích. Že je ošidná, k tomuto zjištění stačily dvě vážné nehody na dálnicích. Rázem byl zbourán idylický obrázek o tom, že nějaký zákon může sám o sobě zabránit ztrátám na životě. Druhý paradox se týká paušalizace této normy. Je přeci rozdíl jestli někdo jede místo třicetikilometrovou rychlostí padesátkou u školy, nebo v polích, kde někdo tuto značku třeba kvůli opravě vozovky umístil a možná i zapomněl. Přitom trest by měl být de facto stejný, alespoň co se ztráty bodů týká. Zkrátka bezpečnější jízdu na silnicích nezaručí pouze mechanické uplatňování zákona, ale také chování policistů, kvalitnější dopravní značení a v neposlední řadě kvalita vozovek. Vzhledem k pravidelnému přetěžování většiny z nich kolonami nákladních automobilů, je to možná ještě větší problém, než jakým byla neexistence přísnějších pravidel hry.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání