Pallas povýšila na protoplanetu

20. říjen 2009

Díky pozorováním planetky Pallas z Hubbleova dalekohledu astronomové zjistili, že je ve skutečnosti jakýmsi vývojovým mezistupňem mezi planetkou a planetou. Její povrch je pokrytý různě tmavými oblastmi, které ukazují na dynamický vývoj tělesa. Od jejího vzniku ji tedy neovlivňují jenom vzájemné srážky s dalšími planetkami, ale také vlastní vnitřní změny.

Planetka Pallas patří mezi největší objekty hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Byla objevena už v roce 1802 a v průměru měří asi 550 kilometrů. Není to tedy žádný obr. Kdybychom ji postavili před Zemi, zakryla by na ní plochu stejnou, jako dvě České republiky vedle sebe. Ve své vzdálenosti je tedy planetka Pallas dosti obtížným objektem k pozorování. Veškeré dosavadní informace o ní máme ze spektroskopie nebo z pozemských pozorování zákrytů hvězd touto planetkou. V roce 2007 se však na Pallas zaměřil Hubbleův vesmírný dalekohled a nedávná analýza jím získaných snímků vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles nám přinesla několik nových informací.

Dynamická planetka
Díky Hubbleovu dalekohledu jsme mohli poprvé přímo zkoumat tvar a povrch planetky. Na fotografiích bylo možné rozlišit světlejší a tmavší místa na povrchu, které naznačují, že planetka překonala nějaké vnitřní změny vlastní spíše planetám. Pallas pravděpodobně není po milióny let stejným balvanem křemičitanových hornin a vodního ledu. Vypadá to, že je dynamickým objektem a v průběhu svého vývoje prodělala mnohé změny. Spíše než planetkou bychom ji tedy mohli nazvat protoplanetou, čili jakýmsi přechodným stupněm mezi malými tělesy a řádnými planetami.

Vznik protoplanety
Přeneseme-li se daleko do historie, přesněji do doby před zhruba 4,6 miliardami let, můžeme se podívat, jak ke vzniku protoplanet - tedy zárodků planet dochází. Na počátku je rozlehlá mlhovina. V centru zárodečné mlhoviny vzniká budoucí Slunce a krátce na to se celá mlhovina zploští a vytvoří tenký disk. Z něj pak srážkami drobných částeček a jejich slepováním "vyrostou" kolem Slunce tělíska o průměru jenom několik kilometrů. Nazýváme je planetesimály. Ty už jsou dostatečně hmotné, aby na sebe navzájem působily významnými přitažlivými silami. Vzájemnými kolizemi pak vznikají větší a větší tělesa - protoplanety. Ty se dalšími srážkami stále zvětšují až k současným planetám.

V hustém zárodečném disku kolem mladé hvězdy vznikají první planetární embrya a z nich vzájemnými srážkami planety.

Jako trosečník
Podle nového objevu je tedy Pallas protoplanetou a řadí se mezi malou skupinku trosečníků. Většinu protoplanet totiž v průběhu vývoje Sluneční soustavy čekaly dva možné konce: spojení s dalšími protoplanetami a vznik planety anebo úplné zničení srážkou s jinými tělesy. Je tedy malým zázrakem, že se Pallas vyhnula všem fatálním srážkám a zůstala nedotčeným stavebním kamenem planet, jak je známe dnes. Pohled na ni je proto jako pohled do minulosti.

Planetka s rodinou
Nové pozorování planetky Pallas přineslo ještě jeden důležitý výsledek. Na jejím povrchu je dobře viditelná velká dopadová oblast. Pravděpodobně je to kráter, který vysvětluje existenci rodiny Pallas. Jde o skupinu planetek rozměrem mnohem menších než je Pallas (největší má průměr 22 kilometrů), které se však pohybují po drahách velice podobných dráze planetky Pallas. Už v minulosti astronomové předpokládali, že malá tělesa z rodiny Pallas vznikla srážkou a vyvržením úlomků Pallas do okolí. Pozorování dopadové oblasti na povrchu planetky tuto teorii potvrdilo.

Prohloubenina na povrchu Pallas naznačuje, že prožila drastickou srážku s jinou planetkou.

Když se řekne planetka, neboli asteroid, lidé si většinou představí malé kameny plující vesmírem. Některé z nich však vykazují známky fyzikální dynamiky a aktivity. Po vytvoření Sluneční soustavy pravděpodobně Pallas byla velice zajímavým objektem a je jím bezpochyby dodnes.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.