Pacienti potřebují informace

Ať už je to s postojem ministryně jak chce, tentokrát jsou protesty lékařů na místě. Stačí si uvědomit, že soukromé praxe mají lékaři praktičtí i odborní, což je prakticky celá ambulantní sféra. Na druhé straně soukromých nemocnic je mnohem méně. Ty, které byly v poslední době převedeny na akciové společnosti, jsou totiž ve vlastnictví krajů a měst, takže v jejich případě není možné mluvit o privatizaci. Soukromí lékaři požadovali po zveřejnění už zmíněného materiálu, aby ministryně urychleně publikovala svou skutečnou koncepci. Budou ale muset počkat do 15. listopadu.

Ministryně zatím zveřejnila jen určité zásady, v nichž se zdůrazňuje dostupnost zdravotních zařízení. K tomu by měla vzniknout síť nemocnic, která by zajistila, aby se občanům dostalo rovnocenné péče. Bývalé okresní nemocnice chce ministryně převést na neziskové organizace a v tom ji podporuje Česká lékařská komora. Nikdo ale zatím neřekl, co se stane s těmi nemocnicemi, které už byly převedeny na akciové společnosti, a tak pochybnosti o úmyslech ministryně trvají.

Otázka ovšem je, jaká je její reálná možnost změny uskutečnit. Krajské samosprávy převzaly své nemocnice v takovém stavu, že musely neprodleně jednat a v leckterém kraji si už otázku zdravotní péče o své občany vyřešili sami. Nešlo jen o převádění nemocnic na akciovky - touto cestou šla jen část krajů. Ale i tam, kde statut nemocnic neměnili, dosáhli celkového zlepšení ekonomické situace svých zdravotních zařízení. Dobrým příkladem je zlínský kraj, jehož nemocnice vytvořily letos zisk 23 milionů ačkoli ještě loni vykázaly ztrátu 86 milionů korun.

Těchto výsledků bylo podle představitelů kraje dosaženo úsporami na materiálu a na mzdách, přičemž zároveň byly omezeny investice. Se zajímavým řešením přišli ve středočeském kraji, kde vybrali čtyři nemocnice a ty se mají stát páteří zdravotní péče v kraji. Pro ostatní to bude určitě znamenat, že se musí mnohem rychleji než dosud přizpůsobit skutečným potřebám lidí v kraji a poskytovat služby, které chybí - jako je péče o starší a dlouhodobě nemocné, rehabilitace anebo péče neodkladná, kde záleží nejvíc na rychlosti pomoci.

Ještě lepší by ale bylo, kdyby se o stanovení sítě základních zdravotnických zařízení rozhodovalo na základě informací o skutečné kvalitě léčby v té které nemocnici a kdyby se na tom mohli podílet také pacienti. Těm jsou ovšem tyto informace nepřístupné a údajně v tom brání zákon. Národní referenční centrum před několika dny publikovalo souborné srovnání krajů, z něhož vyplynulo, že jsou v úspěšnosti léčení mezi jednotlivými kraji opravdu velké rozdíly. Taková informace je ale spíš k naštvání, protože pacient potřebuje vědět, jak si na tom stojí konkrétní nemocnice, jinak si těžko může vybrat. A nechat se ošetřovat v kraji, který dopadl v onom srovnání lépe, je také k ničemu. Lepší průměr ještě neznamená, že tam nenarazí na nemocnici horší kvality než je ta, do níž zrovna chodí. V každém případě by ale informace o kvalitě léčby měla být rozhodující pro zařazení nebo nezařazení do oné základní sítě a neměl by o tom rozhodovat úředník v centru podle toho, jestli je nemocnice státní, nezisková nebo soukromá.

Potíže v hospodaření a kvalitě péče ve zdravotnictví trvají už pěknou řádku let a po převedení nemocnic na kraje se celkový zmatek ještě zvětšil. Přispívá k tomu značnou měrou bezradnost státu. Nejde jen o současnou ministryni, která je na svém postu krátce, ale o celou řadu ministrů předcházejících, nevyjímaje ty z ODS. Ať už z jakýchkoli důvodů, vždy zůstalo jen u proklamací a nesplněných koncepčních záměrů. Pokud jde o Miladu Emmerovou - ta se jistě bude snažit o to, aby se vliv státu opět zvětšil. To je také důvodem, proč soukromí lékaři nepřímo vyzvali občany, aby nevolili sociální demokraty. A tak můžeme celkem s jistotou říct ještě jednu věc: že pár dní před volbami, kdy si vládní a opoziční strany vyřizují účty, asi není nejlepší chvíle na řešení odborných koncepčních otázek.