Pach lásky a rozkladu

Rozkládající se zdechliny obratlovců poskytují potravu hmyzím mrchožroutům. Jako první se objevují mouchy, jejichž larvy pojídají dosud vlhkou tkáň. Za nimi následují brouci mršníci a drabčíci, kteří loví muší larvy. Na zbývající kůži a vazivu se živí dospělí brouci z čeledi kožojedovití (Dermestidae). Kožojedi se nezačnou pářit dříve, než rozklad nepokročí a ze zdechliny nezůstanou jen kosti, chlupy a vysušená kůže. V takovém stádiu se na zdechlině najdou už jen larvy kožojedů a několika dalších brouků. Cyklus střídání různých druhů hmyzu je natolik ustálený, že ho využívá forenzní věda při vyšetřování.

Dalo by se předpokládat, že kožojedy ke zdechlině láká pach vysychajících tkání. V případě samečků kožojedů šedých (Dermestes maculatus) je to pravda, ale u samiček je to komplikovanější. Biologové z Ulmské univerzity zjistili, že na přilákání panenských samiček nestačí ani pach vyschlé zdechliny, ani pohlavní feromony, které vylučují samečci. Stejně tak samičky ignorovaly kontrolní pachy a syntetické feromony. Jediné, co na ně platilo, byla kombinace pachu suché zdechliny a samčích feromonů.

Je to rafinovaný mechanismus, který má zajistit potravu nové generaci kožojedů. Pokud by samičku lákala jenom vůně samečků, mohla by se spářit někde, kde by vylíhlé larvy zahynuly hlady. Pro nás nevábná směs pachu lásky a rozkladu však zajistí, že sameček i zdroj potravy najde na stejném místě.

Zdroj: Frontiers in Zoology