OSN hledá jednotný postoj k Iráku

Irák ale nebude jediným tématem rozpravy Valného shromáždnění. Mezi další patří určitě i momentálně velmi vážná humanitární krize v Darfúru a vůbec hospodářské a politické podmínky v tzv. rozvojových zemích. Chudoba, nedostatečná hygiena a zdravotní péče, epidemie nakažlivých chorob, zejména onemocnění AIDS, jsou stále příčinnou strádání mnoha milionů lidí po celém světě.

Generální tajemník OSN Kofi Annan proto už delší dobu zdůrazňuje, že boj s terorismem a otázky bezpečnosti nemohou být jedinými prioritami světové organizace. A minulý týden dokonce zašel zatím nejdále ve své snaze se od krize v Iráku distancovat, když prohlásil, že Američany vedená válka v této zemi je "ilegální", neboť ji předem neschválila Rada bezpečnosti OSN. Byla to ovšem jen poznámka na okraj rozhovoru, který poskytl BBC a ve svém oficiálním projevu na výročním zasedání nejvyšších představitelů členských zemí ji patrně nebude opakovat.

Naproti tomu americký prezident George Bush pochopitelně válku v Iráku obhajuje jako součást celosvětové kampaně proti terorismu.

"Nikdy v historii Spojených národů jsme neměli tolik příležitostí vytvářet bezpečnější a lepší svět," prohlásil Bush před několika dny a dodal: "V zájmu společné bezpečnosti a v zájmu společných hodnot musí mezinárodní komunita využít této historické chvíle. A Spojené státy jsou připraveny se ujmout vedení."

Mnohem větší míru vzájemného porozumnění a jednoty světových státníků můžeme očekávat v debatě o krizi v sudánském Darfúru, kde přišly o život v nedávné době úplně zbytečně desetitisíce lidí. V sobotu proto schválila Rada bezpečnosti další rezoluci, vyzývající pod hrozbou sankcí súdánskou vládu, aby omezila řádění tamních milicí. Lze očekávat, že různí státníci budou během debaty požadovat další humanitární pomoc této zemi a že ji vyspělé státy přislíbí.

Jiným ožehavým tématem je vnitřní reforma samotné instituce OSN, zejména rozšíření počtu stálých členů Rady bezpečnosti. O trvalé zastoupení v tomto orgánu usiluje Japonsko, Indie, Brazilie a Německo, které by si vyšší formální postavení na mezinárodní scéně jistě zasloužily jak vzhledem k počtu svých obyvatel, tak i s ohledem na význam a váhu své ekonomiky v danné oblasti.