Osm „povedených“ výroků ostrostřelce Lukašenka

Zdokumentovala jeho veřejné výroky od července 1994, kdy se dostal k moci. Kvůli porušování lidských práv se Lukašenko do Evropy moc nepodívá. Ne vždy ale tomu bylo tak.

V roce 1998 se podle Svobodné Evropy zúčastnil politického a ekonomického fóra v známém švýcarském středisku Crans-Montana. Dostalo se mu však velmi chladného přijetí od dalších hostů, a tak si Lukašenko svůj pobyt příliš neužíval.

Na adresu hostitelské země se vyjádřil takto: „Podle mého názoru tohle není demokracie, ale zoologická zahrada. Přesně to jsem očekával, ale ne až v takovém měřítku. Jedním slovem, bylo to jako ZOO. Jinak se to nedá vyjádřit.“

Čtěte také

Když se Alexandr Lukašenko ucházel o znovuzvolení v prezidentských volbách v roce 2001, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě navrhla vyslat do Běloruska vlastní pozorovatele.

Lukašenko reagoval v projevu ve státním rozhlase a televizi vskutku originálně: „My nepotřebujeme nový způsob falšování voleb ze zahraničí. My si vytvoříme náš vlastní systém falšování voleb, který bude řídit stát.“

Sídlo běloruské vlády a před ním - jak jinak - opět vůdce bolševické revoluce|foto: Petr Vavrouška

Jenom málo lidí napadne, že Lukašenko sdílí něco společného s americkým prezidentem Barackem Obamou. Ve skutečnosti si to myslí jenom Lukašenko. Obamu hodnotil v roce 2008 následovně: „Když se tak dívám na Obamu, je to mladý, pohledný člověk. To je můj první dojem z něho. Je mi ho jako člověka ale líto. Vypadá na 100 procent jako Alexandr Lukašenko, když jsem se dostal k moci po rozpadu Sovětského svazu.“

V roce 2012 se Lukašenka zeptala tisková agentura Reuters, jak reaguje na výroky, že je posledním diktátorem v Evropě. Běloruskému prezidentovi se to označení zalíbilo, takže řekl: „Ve skutečnosti nerozumím, co je to diktátor. Někdy jsou však chvíle, kdy sám sobě závidím. Protože jsem posledním a jediným diktátorem v Evropě. A nikde jinde na světě diktátoři nejsou.“

Čtěte také

Když v roce 2012 Evropská unie zvažovala další sankce proti Bělorusku, vzpomněl si opět na termín „diktátor“. Tentokrát ho použil jako součást urážky tehdejšího německého ministra zahraniční Westerwelleho. Ten otevřeně přiznal, že je homosexuál. A Lukašenko reagoval slovy: „O mně v Evropě vykřikují, že jsem diktátor. Když jsem se doslechl o Westerwellem, tak si říkám, lepší je být diktátorem než homosexuálem.“

Navzdory údajně zmanipulovaným výsledkům voleb a brutálním zásahům vůči oponentům režimu se Lukašenka vždy snažil vystupovat jako muž z lidu. V interview v roce 2012 dokonce řekl, že prezidentský palác nikdo nehlídá. Řekl: „Podívejte se ven! Vidíte nějaký plot kolem paláce? Vidíte nějaké stráže? Tohle je země, v které se každý cítí bezpečně!“

V každoročním projevu k lidu si v roce 2012 „vypůjčil“ slova klasika ruské literatury Fjodora Michajloviče Dostojevského ze slavného díla „Bratři Karamazovi“. Doslova řekl: „Pro člověka není nic nesnesitelnějšího než svoboda. Geniální spisovatel Dostojevský měl pravdu. Když člověk získá svobodu, vzápětí pochopí, že svoboda je velká zátěž, protože znamená také odpovědnost. Každý musí pak dělat rozhodnutí sám a musí za svá rozhodnutí i zodpovídat.“ Dodejme, že Dostojevského postava, která větu řekla, se vydala satanovi.

Běloruský prezident rád připomíná chaotickou dobu po rozpadu Sovětského svazu, tzv. „divoká 90. léta“. Chce alibi pro svou autoritativní vládu. Na jedné tiskové konferenci v roce 2013 nostalgicky zavzpomínal na období, kdy boj proti zločinu znamenal v praxi „vrazit někomu pěstí“. „Gauner porozumí jenom tehdy, když mluvíte jeho řečí,“ zameditoval si Alexandr Lukašenko.

Zpracováno ze zahraničního tisku.