Oslabí, nebo posílí transformace běloruské opozice režim Lukašenka?

Signálem toho, že se nejsilnějším opozičním předákem stane Milinkievič byla i změna ve vedení třetí jmenované strany. Na záříovém sjezdu Běloruské lidové fronty se střetli stoupenci nesmířitelné politiky proti Lukašenkovi se zastánci vytvoření nového Milinkjevičem vedeného bloku. Ti vyšli z vnitrostranického boje vítězně, když se novým předsedou stal 33 letý Aliksiej Janukievič.

Vznikem Běloruského nezávislého bloku prakticky zanikla dosavadní hlavní opoziční koalice zvaná Sjednocené demokratické síly. Proč? Důvody jsou v zásadě dva. Za prvé. Dosavadní opozice v sobě zahrnovala nejen občanské strany, ale například i Komunistickou stranu Běloruska, nebo menší sdružení usilující o co nejsilnější vazby na Rusko. Za druhé. Běloruská opozice se skutečně rozpadá na dva odlišné proudy. Ten první představují strany, jejíchž programem je boj proti Lukašenkovi za každou cenu.

Nový Běloruský nezávislý blok, vedený zmíněným Aljaxandrem Milinkievičem se pokouší využít už více než rok trvající snahy prezidenta Lukašenka o sblížení s Evropskou unií. Byl to právě Aljaxandr Milinkievič, který se po měsíce snažil přesvědčit představitele Bruselu, aby zmírnili sankce proti Bělorusku a s režimem prezidenta nepřerušovaly kontakty. Za tuto myšlenku byl zbytkem opozičních sil prohlášen za velezrádce. Milinkievičovi stoupenci tvrdí, že se jejich předák maximálně snaží využít posunů v záměrech vlády, tedy jejích pokusů o sblížení se západní částí Evropy. Lukašenko tak činí zejména z ekonomických důvodů. Za situace, kdy úřady v některých venkovských oblastech už teď navrhují platit zaměstnance dominantního státního sektoru místo penězi základními potravinami.

Postoj Evropské unie je mnohem mírnější než třeba přede dvěma lety. Důkazem toho může být například přijetí Běloruska do takzvaného Východního partnerství v rámci kterého se snaží Brusel zvýšit svůj vliv v některých post sovětských republikách. Tam však dosud jednoznačně dominuje Rusko.

Jednotlivé země EU se snaží jednat ve směru k Minsku i samostatně. Jde například o Litvu, jejíž ekonomiku bolestně zasáhla probíhající hospodářská krize a hrubý domácí produkt klesl za poslední rok o pětinu. Běloruský trh je za současné litevské situace velmi atraktivní.

Tendence směrem k Evropě se už po měsíce objevuje i ve státech kontrolovaných hlavních médiích. Následkem toho jsou šokující výsledky nedávno provedeného výzkumu veřejného mínění. Provedl jej Nezávislý institut společenských, hospodářských a politických průzkumů, který zjistil, že by 42 procent Bělorusů podpořilo vstup země do Evropské unie. Je to dvojnásobek počtu ve srovnání s obdobím před 12 ti měsíci. Například. Donedávna jednoznačně dominující inklinaci Bělorusů k integraci s Ruskem podporuje nyní jen 38 procent dotázaných. Jak se ale ukazuje, obyvatelé země by do Evropské unie chtěli s Lukašenkem. Podporuje ho 40 procent dotázaných, zatímco nejsilnějšího opozičního politika, zmíněného Aljaxandra Milinkijeviče jen 5 procent, což je ale do značné míry následkem toho, že ho stání média ignorují a pokud se mluví o opozici, tak stále většinou jako o nástroji rozbíjení státu.

V Evropské unii zatím hledí na transformaci běloruské opozice opatrně. Předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek nedávno prohlásil, že Brusel znepokojuje skutečnost, že je hlavním programovým mottem opozice nezávislost Běloruska na zahraničí. Až druhotně se podle něj hovoří o demokratizaci současné Lukašenkem stále zpacifikované společnosti. Jde ale spíše jen o nedorozumění. V programu Běloruského nezávislého bloku nechybějí - příprava podmínek pro svobodné a spravedlivé volby, ochrana občanských práv a obrat směrem k tržní ekonomice. Nedá se nicméně předpokládat, že by v nejbližších týdnech Brusel nově vytvořený opoziční blok jednoznačně podpořil. Prezident Lukašenko nedávno veřejně hovořil o novém přístupu k volebnímu systému, což je považováno za gesto směrem k Evropě. Prezident nicméně své záměry nijak přesněji nevysvětlil. V roce 2011 se budou v Bělorusku konat volby hlavy státu. Měl by Milinkievič, který už před lety s Lukašenkem jednoznačně prohrál, za nové situace větší šanci? Nebo by jeho tentokrát mírnější porážka nakonec pomohla v očích Evropy legalizovat Lukašenkovu pozici? Mohlo by se tak stát to, před čím varují někteří běloruští politologové. Že nynější přeskupení opozičních sil bude nakonec pro odpůrce Lukašenka kontraproduktivní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .