Opět o deregulaci nájemného

K obhájcům regulace nájemného často i jinak velcí příznivci liberalizace cen ve všech jiných oborech. Bydlení, to je prostě něco jiného, nedá se okamžitě nahradit levnějším produktem, pokud ten stávající zdraží. Byla v tom velká míra zkreslení, na které naopak upozorňovali obhájci deregulace. Regulované nájemné se totiž ani zdaleka netýká všech občanů, kteří nějakým způsobem bydlí, ale pouze pětiny z nich, těch, kteří bydlí v nájmu v bývalých státních bytech, které jsou nyní buď obecní nebo soukromé.

Zejména majitelé domů, ale v poslední době také obce, upozorňují, že tak je možné říci, že jedna pětina bydlících žije z části na úkor majitelů domů a z části na úkor všech ostatních, to se týká zejména bytů obecních. Žijí ale také na úkor nebydlících, protože díky pokřivenému segmentu trhu nájemného bydlení, není možné sehnat levnější bydlení.

Zajisté existuje i nezanedbatelné procento těch, kteří by si uvolněné nájemné nemohli dovolit, celá věc by ale neměla býti řešena plošně. Místo toho ovšem není řešena vůbec, slibovaný systém sociální podpory se ani nezačal rodit. Došlo to dokonce tak daleko, že český stát v současné době nerespektuje rozhodnutí svého Ústavního soudu, který svými nálezy sdělil, že není možné regulovat ceny prostou ministerskou vyhláškou, ale že je třeba na to přinejmenším zákon, ale i ten by měl respektovat zásadu, že majitel domu nebo bytu, ale i kterékoli jiné věci, si může a vlastně musí stanovit takové nájemné, aby mu stačilo na potřebnou reprodukci dané věci a přiměřený zisk.

Ostatně, i samo ministerstvo pro místní rozvoj je si vědomo, že za současné situaci, kdy neexistuje zákon o nájemném, je téměř stoprocentní jistotou, že majitelé domů, pokud se obrátí na Evropský soud, musí se svou žalobou uspět. Ale po přijetí zákona soud zřejmě podle ministerstva žalobu zamítne jako nedůvodnou.

Jsou s tím ovšem spojena dvě rizika. Za prvé není vůbec jasné, že zákon bude v dohledné době přijat, protože se na něm nikdy neshodla ani koalice mezi sebou, ani opozice. A za druhé bude zajímavé, co v něm vůbec bude. Tedy jaká míra regulace bude nadále připuštěna a jak se bude shodovat s tržními náklady.

Do vzrušené atmosféry diskuse o žalobě k Evropskému soudu přichází ovšem ještě koncepce hospodářského růstu, strategický dokument, který nechal vypracovat místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn. Ta mimo jiných liberalizačních opatření navrhuje okamžité uvolnění regulace nájemného v bývalých státních bytech bez náhrady. V materiálu se píše, že přetrvávající regulace u přibližně jedné pětiny obydlených bytů, včetně regulace na území hlavního města, nemá ekonomické opodstatnění.

Podle Jahna se Česká republika musí zamyslet nad tím, jak současný systém změnit, pokud chce být konkurenceschopná. Kromě deregulace nájmů bytů navrhuje také třeba zavedení školného a zrušení pevné doby odchodu do důchodu. Jak se dalo čekat, proti koncepci se už ozvaly hlasy, zejména z kruhů odborářů a části ČSSD. Poslanec Stanislav Křeček se dokonce vyjádřil, že pan Jahn prostě neví, v jaké zemi žije a jak žijí lidé v zemi, v jejíž vládě dělá místopředsedu.

Připomněl ovšem znovu zajímavou skutečnost, že deregulace se týká pouze starých smluv, tedy starých, bývalých státních bytů. Nové smlouvy je už možné uzavírat bez regulace. Jde tedy skutečně pouze o zmíněnou jednu pětinu bydlících.

Je možné nicméně očekávat, že se kolem zákona o nájemném bude velmi tvrdě diskutovat a je docela možné, že než česká politická scéna o tom dodiskutuje, bude zase tradičně pozdě. Pokud budou majitelé domů dostatečně razantní ve své žalobě a Evropský soud bude pracovat rychleji než čeští politikové, což je pravděpodobné, bude to pro český stát znamenat velký problém.

A jak už to tak chodí, náhradu majitelům domu, pokud by jim byla přiznána, budou opět platit všichni, tedy nejen ti, kteří v bytech s regulací dodnes bydleli a bydlí. Těžko říci, co je na tom sociálně spravedlivého.