OPEC by mohl zhoršit globální krizi a sám prodělat

Kdyby tak byl OPEC učinil, mohl zjevně přispět k zastavení začínající hospodářské krize ve světě. Experti totiž už delší dobu tvrdí, že se stále závratněji rostoucími cenami ropy, v důsledku čehož rostou neúnosně i ceny dopravy výrobků, potravin a téměř všeho, je nemožná tradiční protiinflační obrana centrálních bank, tedy zvyšování úrokových sazeb. K oživení hospodářství by totiž měly banky úrokové sazby naopak snižovat tak, jak to činí v poslední době.

OPEC však řekl ne a nyní už je jasné, že nebezpečí, že nynější začínající globální hospodářské zpomalení přeroste naplno v krizi, začíná být po nešťastném rozhodnutí kartelu produkci nezvýšit, opět o něco reálnější. OPEC tak také ignoroval výzvy státníků rozvinutých zemí - například francouzského prezidenta Sarkozyho či amerického prezidenta Bushe - což už ostatně před zasedáním očekávali po vyjádření některých představitelů kartelu i mnozí pozorovatelé. Když se totiž například venezuelský ministr pro ropu či jeho libyjský kolega vyjádřili, že nevidí žádnou nutnost, aby byl takový krok učiněn a když současně Írán a Venezuela - nyní téměř ve válečném stavu s Kolumbií, což cenu ropy též drží nahoře -- politicky ještě neuváženěji tvrdily, že vzhledem ke konci zimy na severní polokouli by měla být produkce naopak omezena, aby s klesající poptávkou ceny nezačaly padat, mohlo být všem jasné, jak to dopadne. Pokles cen by byl ovšem hospodářsky velmi nežádoucí také pro další producenty ropy, jako například Rusko, které na jejich růstu založilo vlastní strategii hospodářského vzestupu.

Nyní se tedy bude muset zejména vyspělý Západ, kam patříme i my, se skutečností dále rostoucích cen ropy vypořádat, nebo doufat, že začnou klesat samy. V této souvislosti je zajímavé, že britská média citují například saudskoarabského ministra pro ropu al-Naimiho, který měl prohlásit, že i tak není pravděpodobné, že by cena ropy dlouhodoběji poklesla pod 60 až 70 dolarů za barel, neboť pod touto cenou by tzv. zelené alternativy jako výroba biopaliv nebyly vzhledem k dotacím ekonomicky rentabilní. Zároveň je citován i francouzský prezident Sarkozy, který prohlásil, že právě taková cenová hladina by byla více vyhovující. Skutečností ovšem je, že ani samotná existence kartelu OPEC, ani takovéto výroky politiků nemají v tržním hospodářství co dělat, ale to už by bylo o něčem jiném. Stejnou skutečností ovšem také je, že kromě rozvoje alternativních zdrojů energie, pokračuje úsilovně a dá se říci úspěšně i hledání nových nalezišť ropy - v Severním moři, na Nové Guineji, na Aljašce, v západní Africe, ve střední Asii a podobně, hlavně podniky zemí, které nejsou členy OPEC. Obyvatelé vyspělého světa nejsou totiž ochotni vzdát se pohodlí a přestat spotřebovávat ropné produkty, tedy přestat jezdit automobily a přestat poznávat svět prostřednictvím rychlovlaků, lodí či letadel, stejně jako nehodlají omezit spotřebu elektřiny, tedy kromě gest bez velkého dopadu. A co se týče přechodu na jiná paliva, tedy sluneční baterie či palivové články v případě dopravy a na větší podíl nukleární energie ohledně výroby elektřiny, to vše je uváděno do praxe příliš pomalu, než aby to přinutilo ropné šejky myslet na zadní kolečka a cenu ropy snížit. Nemají se tedy ještě na mnoho let - pokud nedojde v oblasti pohonu k nějakému převratnému vynálezu, nebo k nálezu nových a velkých ropných polí - čeho moc obávat. Navíc se také najednou bohužel začíná ukazovat, že jakékoliv snahy vlád i obyvatel vyspělých zemí o úspory energií a snížení emisí skleníkových plynů by mohly být k ničemu. Jejich případné snížení poptávky po ropě -- díky rostoucímu využívání obnovitelných zdrojů a návratu k nukleární energii - totiž snadno nahradí spotřeba Číny, Indie a dalších zemí, pro které je vlastní industrializace a motorizace důležitější než zájmy už rozvinutého Západu, jehož význam v těchto měřítcích klesá s úbytkem obyvatel.

To vše jsou ovšem dlouhodobější perspektivy. V těch krátkodobých se ovšem nyní začíná rýsovat, že OPEC bude muset přece jen produkci ropy zvýšit a vydělávat méně, neboť v případě plnohodnotné světové krize by plnil své pokladnice podstatně pomaleji. Došlo by totiž i ke snížení poptávky v Číně a v Indii, neboť na prodeji jejich výrobků onomu prosperujícímu nekrizovému Západu stále dnes závisí i růst jejich ekonomik a jejich spotřeba ropy. Vypadá to tedy, že OPEC by si měl svou strategii pořádně promyslet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .