Opakované útoky lentivirů
Lentiviry jsou savčí retroviry, které svou dědičnou DNA mohou pašovat do genomů přežvýkavců, koní koček a primátů. Předmětem intenzivního studia jsou především proto, že mezi ně spadá také lidský virus HIV a jeho blízký příbuzný - opičí virus SIV.
Během své replikace se retroviry integrují do genomu hostitelské buňky. Pokud se dokážou propašovat do pohlavních buněk, zajistí si, že budou přecházet z rodičů na potomky a eventuálně se stanou součástí dědičné informace hostitelského druhu jako takzvané endogenní retroviry. Obecně se to retrovirům daří, což dokazuje mimo jiné i fakt, že 8 % našeho genomu tvoří právě virová DNA. Lentiviry se ale zdály být výjimkou a vědci se až dosud domnívali, že infiltrace pohlavních buněk je u nich nesmírně vzácná.
Podle nové studie se ovšem zdá, že to až tak vzácné nebude. Tým biologů vedený doktorem Cédricem Feschotte z University of Texas hledal dědičnou informaci lentiviru označovaného jako pSIV (prosimian immunodeficiency virus) v genomu několika druhů madagaskarských lemurů. Starobylé a téměř kompletní sekvence DNA pravěkého lentiviru objevil u šesti druhů lemurů maki z rodu Microcebus, do kterého patří i nejmenší primát na světě maki trpasličí.
Lentiviry se podle článku v PloS Genetics staly stabilní součástí genomu makiů z rodu Microcebus před 4,2 milionu let. V téměř stejné době a zcela nezávisle se virus pSIV ovšem začlenil také do genomu dalšího rodu makiů, který nese latinské jméno Cheirogaleus. Tento objev dokazuje, že lentiviry mohly během evoluce opakovaně a velmi úspěšně infiltrovat DNA pohlavních buněk primátů.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
