Ondřej Konrád: Oppenheimer – aktuální story
Když se v Hollywoodu začal chystat film o „otci atomové bomby“, jeho tvůrci jistě netušili, že až se snímek dostane k divákům, bude zrovna ruský vůdce každou chvíli strašit svět jadernou zbraní. Která se v historii užila jen na Hirošimu a Nagasaki, čili tehdy v roce 1945 „z rukou“ Roberta Oppenheimera.
Respektive jeho rozsáhlého týmu pracujícího na převratném projektu v armádou vybudovaném městě na odlehlé náhorní plošině Los Alamos ve státě Nové Mexiko. Kde ředitel tajné laboratoře Oppenheimer shromáždil roku 1943 vědecký výkvět de facto k závodu s Němci o rozhodující prvenství jaderné bomby.
A když se Hitlerova říše rozpadla, pak k ukončení vleklé a krvavé války s Japonskem. A ovšem i jako demonstraci nevídaného účinku bomby před Stalinovýma očima. To, a ovšem i cesta, jak se mladý fyzik postupně stává světovou vědeckou celebritou a osobou vyvolenou k zásadnímu kroku pro americkou bezpečnost, a to i přes sympatie k levici a řadu přátel v komunistické straně USA, je jedna linie uhrančivého filmu Christophera Nolana.
Podezřívavá doba
A druhá, mimochodem černobílá, je volnou ale poměrně věrnou rekonstrukcí tažení proti Oppenheimerovi v prvé polovině 50 let, kdy se veřejně vyjadřoval jak k nadbytečnosti bomby vodíkové, tak k potřebě mezinárodní kontroly jaderných zbraní.
Na což ale v časech nejtužší studené války, ještě stále hrozící překlopit se do horké, nechtěla republikánská administrativa slyšet a Oppenheimer se ocital před různými výbory. Loajalitu vůči USA sice prokázal, ale neobhájil bezpečnostní prověrku, bez níž nemohl mít na další vývoj zbrojení vliv.
Proč na tuhle etapu Oppenheimerovy dráhy kladli autoři filmu důraz, je ovšem zřejmé – v USA je levice s pravicí po Trumpově prezidentství v klinči jako už dlouho ne. A filmaři, stejně jako tamní umělci jiných odvětví, mají povětšinou sklon dívat se na republikány dost skepticky.
Náhodné zdrobněliny
Filmu však třeba přiznat, že Oppenheimerovu přístupu, ovlivněném větším účinkem hirošimské bomby, než kdo předpokládal, a následně vyvstalými otázkami morální povahy, nijak otevřeně nestraní, jen poukazuje na poněkud nefér vedené řízení ohledně oné bezpečnostní prověrky.
A především je Oppenheimer nesmírně působivý snímek, příběh mimořádně nadaného a široce vzdělaného muže, který dokázal splnit náročný úkol v historicky vypjaté chvíli a který, kdyby se byl věnoval jen čisté vědě a dotáhl své myšlenky už z 30. let, zřejmě by jednoho dne odešel s Nobelovou cenou za objev černých děr ve vesmíru.
Že shodou okolností film v současné chvíli plní kina na celém světě stejnou měrou jako ten o oživlé panence, a že ta má jméno Barbie, zatímco slovutnému fyzikovi říkali kolegové výhradně Oppie, je ovšem pouhou souhrou náhod.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
