Ondřej Konrád: Nikoli jen papírově přátelská návštěva
„Před druhou světovou válkou neměli tehdejší českoslovenští ani světoví lídři s Německem a s Hitlerem vyjednávat ve snaze zachovat mír. Měli jsme použít anglické rčení 'take it or leave it', jinými slovy, přijměte naše požadavky nebo vás vyhostíme. To samé by měli říci Izraelci Palestincům.“
Památný, neboť ve světě i doma bouřlivě diskutovaný výrok českého premiéra Miloše Zemana z roku 2002 během návštěvy Izraele pro vlivný tamní deník Haarec ještě i dnes zavání skandálností.
Zeman v témž interview mimochodem také nepřímo přirovnal palestinského lídra Arafata k Adolfu Hitlerovi, ale přes svou extrémnost v kostce vyjadřuje chápavý postoj České republiky k Izraeli a jeho největšímu problému.
Od roku 1990 se vzájemné vztahy nejprve československé federace pak samostatného českého státu k Izraeli vyvíjely velmi dobře. Přičemž prvým krokem k tomu bylo navázání diplomatických styků, přerušených jednostranně komunistickým Československem bezprostředně po šestidenní válce, v níž Židovský stát ostudně pokořil útočící alianci arabských sousedů pod vedením Egypta.
Izraelci ovšem zřejmě chápali, že se tehdy Československo Antonína Novotného zachovalo podle přání Moskvy. A nezapomínali naopak na to, jak vydatně pomáhala ČSR hájit po válce vznikajícímu Izraeli své území.
Sympatie k neustále ohrožovanému izraelskému státu se pak projevila jednoznačně, i když prezident Havel nedosáhl na jím vysněné definitivní usmíření Palestinců s Izraelem, k čemuž se nabízel coby prostředník.
A za západními státy často kritizovaným ba odsuzovaným Izraelem pak stála česká diplomacie vlastně trvale, dost možná z jakéhosi podprahového porozumění k malé zemi obklopené velkými státy. A patrně i proto, že čeští Židé byli do značné míry zlikvidováni hitlerovským Německem a řada z těch, kdo holocaust přežili, se pak aktivně zapojili do budování Izraele a trvale se v něm usadili.
Izrael na tuto loajalitu myslí, i když zároveň také ví, že nynější Česká republika nemůže mít zásadnější vliv kupříkladu na unijní politiku vůči Izraeli. Ale i malý spojenec je pořád spojencem.
Návštěva desátého izraelského prezidenta Reu´vena Rivlina v Praze je tedy nikoli jen papírově přátelská a se svým poněkud prostořekým českým protějškem na sebe mohou oba státníci tiše pomrkávat. I když návod na řešení palestinského problému podle mustru poválečného odsunu Němců Miloš Zeman jistě nebude nahlas opakovat.
Český prezident přitom jistě ví, že dlouholetý politik středo-pravicové a i dnes vládnoucí strany Likud zastává názor, podle něhož by Izrael měl anektovat celý západní břeh Jordánu i východní část Jeruzaléma, ale zároveň udělit občanství Palestincům na tomto území žijícím. Což by, mimochodem, tamní Palestinci rozhodně uvítali. A i když tedy Rivlin stojí na pravici, umí si představit klidné soužití Izraelců s Araby.
Dodejme ještě, že izraelský prezident přijel do Prahy ve chvíli, kdy se množí vražedné útoky palestinských extremistů na Izraelce, ať sloužících v řadách armády a policie, tak zcela civilních, a že situace vyhlíží jako před zahájením třetího protiizraelského povstání, tedy intifády. Která nakonec možná bude zažehnána, zatímco palestinský problém přetrvá.
A i když čeští politikové mohou s umírněnými Palestinci jistě soucítit, stále vidí také obtížnou izraelskou pozici. A rovněž jsou si vědomi, jak je současný vývoj na Blízkém východě pro Izrael nebezpečný a že je Židovský stát zároveň veledůležitým faktorem v regionu.
Reu´ven Rivlin tedy bude v Praze zřejmě české politické elitě děkovat, a patrně jí také nabídne rozšíření obchodních vztahů. Dost možná i včetně dodávek z českých zbrojovek.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
