Ondřej Konrád: Bárta jako menší zlo?

9. září 2013

Už před několika dny Věci veřejné oznámily, že se říjnových voleb vzdávají. Asi jen málokdo od nich také čekal ochotu kráčet vstříc jistému debaklu. Někteří členové bývalého poslaneckého klubu pak následně hovořili o pokračování strany v politice na nižších úrovních, v komunální politice také má reprezentanty.

Ale odmítli zároveň nápad, se kterým podle všeho přišel zakladatel a od letošního února i předseda VV Vít Bárta: totiž figurovat na kandidátkách hnutí Úsvit Tomia Okamury. A tedy přece jen do voleb vlastně nepřímo vstoupit. Podle bývalého poslance Otty Chaloupky tak Bárta Věci veřejné rozložil. Těžko říct, zda celou stranu, ale vedení do jisté míry ano, místopředsedové právě kvůli spojení s Okamurou rezignovali na funkce. Nyní je už jasné, že Bárta do voleb kráčí a je dokonce jedničkou Úsvitu v Plzeňském kraji. Kde chtěl ostatně kandidovat už před časem do senátu, ale pak si to zase rozmyslel. A Bárta podle svých slov žádný rozklad nevidí a o budoucnosti strany hodlá diskutovat na listopadové konferenci. A jistě doufá, že bude mít k debatě munici v podobě poslaneckého mandátu. Jestliže ale neuspěje, spolustraníci mu budou angažmá v Úsvitu jistě vyčítat.

A Bárta do parlamentu projít ani zdaleka nemusí. Je sice obratným diskutérem se schopností oslovit občany, ale i potenciální voliči Okamurova hnutí přece nejsou slepí a vědí, že Věci veřejné, s Bártovou osobou tak úzce propojené, přinesly zdaleka největší voličské zklamání. Roku 2010 získaly skoro jedenáct procent hlasů (24 mandátů) a staly se vládní stranou hlavně díky slibům změnit zdejší politické klima, vymítit korupci a ukončit dlouhodobou dominanci dinosaurů. Ale nic z toho strana nesplnila, a její vnitřní rozbroje působily ještě hůř než praxe tradičních parlamentních subjektů. Zvlášť když se na světlo dostaly materiály, ze kterých plynulo, že Věci veřejné byly od počátku založeny s cílem hmotně vysávat státní správu. Rozepisovat se o tom detailněji je dnes více méně nadbytečné, ale v souvislosti s Bártovou kandidaturou k tomu stejně jistě dojde. Vrcholem pak byla Bártova obžaloba z uplácení vlastních poslanců, následný rozštěp klubu a vznik strany Lidem, která zaujala post koaličního partnera ODS a TOP 09 místo Věcí veřejných.

Ty právě proto racionálně odhadly šance v předčasných volbách a nejdou do nich. Ale Bárta se vzdát nemíní. To je celkem vzato jeho věc. Úžas, a zřejmě i sem tam posměch, však vzbudí, že jej akceptuje Tomio Okamura. S Bártou si sice notuje v záměru zavést přímou volbu poslanců a eliminovat tak zákulisní vlivy kmotrů na strany. Což některým voličským uším může znít jako recept k ozdravění choré české politiky. Jenže Bárta, před čtyřmi roky příslovečně nepopsaný list, málem čistý idealista, k rozkladu politické scény osobně přispěl. To vidí lidé velmi jasně. Nikoli ale asi Tomio Okamura. Jeho Úsvit demokracie trpí nedostatkem známějších tváří a snad se mu zdá, že se Bárta nebude jevit hůř, než loutkoví politikové v kmotrovských rukou. Možná že skutečně horší není. Jenže těžce pošramocená česká politika potřebuje cosi kvalitnějšího, než pouze menší zlo.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.