Ohlas z Paříže

16. červen 2002

Volím, volíš, volíme, ale každý jinak. Česká Paříž, kde tento dům se poprvé od sametové revoluce, po 13 letech, mohl změnit ve volební místnost. Všichni si navíc mohli všimnout, že francouzský denní tisk nejen minulý pátek, ale i v sobotu věnoval opravdu mimořádný zájem popisu situace v České republice.

Už proto, že i Francie si ve svých parlamentních volbách o den později vybírala své poslance. Jak na to upozorňují zdejší komentáře, na oba parlamenty, v Praze i v Paříži, ještě před rokem 2004 čeká alespoň jeden úkol společný. Když všechno dobře dopadne, ratifikovat každý sám úplně stejný text o vstupu České republiky do Evropské unie.

Ve Francii, kde po sobotě v Čechách, v neděli dostává i zdejší parlament nové složení, se zdejší noviny zatím více věnují situaci doma a na rozbor české situace přijde čas později. Předtím si všichni všímají jen toho, že nejstarším poslancem francouzského parlamentu je sice komunista, víc než 80letý soudruh, ale o to více zdůrazňují, že je to poprvé od konce druhé světové války, kdy ve Francii komunistická strana ve zdejším parlamentu, kde jasně vítězící pravicoví političtí příznivci Jacquesa Chiraca, tu dokonce našli i nutnou politickou jednotu, komunisté nebudou mít ani samostatnou parlamentní skupinu.

Evropa se mění, ale úplně jinak než jsme předpokládali. Na rozdíl od Paříže, kde komunisté prohrávají a socialističtí příznivci Lionela Jospina po jeho porážce v nedávných prezidentských volbách se připravují na pětileté přemýšlení v opozici, v Praze, jak tvrdí překvapené rozhlasové zprávy ve Francii, nad definitivními českými volebními výsledky, velká část voličů zřejmě hlasovala pro svou minulost.

Francie sama si z Prahy přinesla i novou omluvenku pro svou největší občanskou bolest domácí. I když se to Čechům v Paříži opravdu nelíbí, tady si nejen nový francouzský pravicový premiér Jean Pierre Raffarin, ale i poražená levice společně stěžovaly na to, že ve Francii v jejich parlamentních volbách nešlo v prvním kole volit téměř 40 % zapsaných voličů.

Demokracie není nezodpovědná, tvrdí shodně všechny komentáře. O naší budoucnosti rozhoduje každý odevzdaný hlas, ale v Čechách přece nešlo hlasovat ještě víc voličů než u nás. A na to můžeme doplatit nejen my, ale opravdu celá zítřejší Evropa.

rse@rozhlas.cz

autor: Adolf Bašta
Spustit audio

Více z pořadu