Ohlas z Paříže

Už proto, že i Francie si ve svých parlamentních volbách o den později vybírala své poslance. Jak na to upozorňují zdejší komentáře, na oba parlamenty, v Praze i v Paříži, ještě před rokem 2004 čeká alespoň jeden úkol společný. Když všechno dobře dopadne, ratifikovat každý sám úplně stejný text o vstupu České republiky do Evropské unie.

Ve Francii, kde po sobotě v Čechách, v neděli dostává i zdejší parlament nové složení, se zdejší noviny zatím více věnují situaci doma a na rozbor české situace přijde čas později. Předtím si všichni všímají jen toho, že nejstarším poslancem francouzského parlamentu je sice komunista, víc než 80letý soudruh, ale o to více zdůrazňují, že je to poprvé od konce druhé světové války, kdy ve Francii komunistická strana ve zdejším parlamentu, kde jasně vítězící pravicoví političtí příznivci Jacquesa Chiraca, tu dokonce našli i nutnou politickou jednotu, komunisté nebudou mít ani samostatnou parlamentní skupinu.

Evropa se mění, ale úplně jinak než jsme předpokládali. Na rozdíl od Paříže, kde komunisté prohrávají a socialističtí příznivci Lionela Jospina po jeho porážce v nedávných prezidentských volbách se připravují na pětileté přemýšlení v opozici, v Praze, jak tvrdí překvapené rozhlasové zprávy ve Francii, nad definitivními českými volebními výsledky, velká část voličů zřejmě hlasovala pro svou minulost.

Francie sama si z Prahy přinesla i novou omluvenku pro svou největší občanskou bolest domácí. I když se to Čechům v Paříži opravdu nelíbí, tady si nejen nový francouzský pravicový premiér Jean Pierre Raffarin, ale i poražená levice společně stěžovaly na to, že ve Francii v jejich parlamentních volbách nešlo v prvním kole volit téměř 40 % zapsaných voličů.

Demokracie není nezodpovědná, tvrdí shodně všechny komentáře. O naší budoucnosti rozhoduje každý odevzdaný hlas, ale v Čechách přece nešlo hlasovat ještě víc voličů než u nás. A na to můžeme doplatit nejen my, ale opravdu celá zítřejší Evropa.

rse@rozhlas.cz