Oheň a voda v archeologii

Starých keramických střepů a kusů pálených cihel či dlaždic se na archeologických nalezištích většinou najde poměrně dost. Datování nálezů však není jednoduché - keramika neobsahuje uhlík, a radiokarbonová metoda se tudíž nedá použít. Takzvaná termoluminiscenční metoda sice funguje výborně, ale vyžaduje řadu informací o místě nálezu, které nemusí být vždy k dispozici.
Britští vědci prostřednictvím článku v časopise Proceedings of the Royal Society A oznámili, že vynalezli univerzální a velmi přesnou metodu datování keramických materiálů. Její podstatou jsou dva věčné protiklady - oheň a voda.

Ihned poté, co je keramická nádoba nebo cihla vytažena z pece, začne vstřebávat vzdušnou vlhkost, takže její hmotnost v průběhu staletí narůstá. Vědci odeberou malý vzorek materiálu a zcela jej vysuší v peci vyhřáté na 500 stupňů Celsia. Poté prostřednictvím přírůstků na váze sledují rychlost, kterou vzorek opět natahuje vzdušnou vlhkost. Z ní pak dopočítají datum, kdy byl materiál vyroben.

Přesnost metody si vědci ověřovali na vzorcích z Britského muzea, které byly datovány jinými metodami. Stáří římské cihly, která byla vyrobena před 2000 lety, stanovili s chybou jediného roku. Další vzorek, jehož stáří je odhadováno na 708 až 758 let, je podle metody "ohně a vody" starý 748 let. Podle zprávy z Manchesterské univerzity se dá předpokládat, že metoda bude spolehlivě fungovat u keramiky a cihel, které jsou staré až 10 000 let. Nyní její vynálezci zkoumají, jestli by se dala aplikovat také na porcelán a kameninu.