Odvolání Emmerové

12. říjen 2005

"Zdravotnictví je prostor pro příliš velký kšeft na to, aby nelákal vypočítavé lidi." Právě takto se před několika dny vyjádřila Milada Emmerová.

Dnes už k jejím slovům můžeme dodat, že ani ona ve funkci ministryně zdravotnictví nezvládla z tohoto resortu udělat prostředí, ve kterém by vypočítaví lidé příliš příležitostí k velkému kšeftu neměli. Emmerová se tak zařadila po bok svých čtyř předchůdců, kteří ve vládách tvořených sociálními demokraty nezvládli prosadit reformu zdravotnictví.

Vzhledem k různým protichůdným lobbyistickým zájmům to samozřejmě není úkol jednoduchý. Základním předpokladem k jeho zvládnutí je jednak silná politická podpora, jednak umění čelit tlakům nejrůznějších zájmových skupin. Obě dvě podmínky splněny nebyly. Proto jsme byly před několika dny svědky protestu praktických lékařů a proto se neustále opakují nářky nad nedostatkem financí v tomto resortu. České zdravotnictví tak i nadále zůstává v poněkud schizofrenní situaci. Na jedné straně je zde snaha o co nejvyšší standard zdravotní péče. Na straně druhé pak problémy s jejím financováním.

V České republice se totiž dlouhodobě nedaří nastavit úroveň zdravotní péče tak, aby zajišťovala slušnou ochranu zdraví a zároveň nezruinovala státní rozpočet. Řeč je o tom, že zdravotnictví nebylo a nebude nikdy zadarmo. Bohužel to politici občanům příliš zdůrazňovat nechtějí a před volbami už vůbec ne. Kdyby tomu bylo jinak, prosadili by dávno větší spoluúčast pacientů. Hlavně v tom směru, aby banální onemocnění hradili spíše ze své kapsy a tím šetřili peníze na léčbu chorob závažnějších. Navíc zavedení téměř symbolických poplatků by mohlo vést lidi k větší šetrnosti. Řeč je například o úvahách, že by každý recept byl zpoplatněn dvaceti korunou. Třeba by pak nedocházelo k plýtvání léky za miliardy. Ty by mohly být využity lepším způsobem.

Například na nákup medikamentů proti ptačí chřipce, která se podle všeho blíží do Evropy a která by mohla ohrozit statisíce lidských životů. Když už jsme u toho plýtvání, tak samozřejmě nejde pouze o pacienty, ale také o zdravotnická zařízení, pojišťovny a v neposlední řadě o lékaře. V této souvislosti lze například připomenout mnohdy nepromyšlený nákup nejrůznějších přístrojů, které pak nejsou dostatečně využívány a zdravotnická zařízení je potom pouze těžko splácejí. Nebo o fungování podivného systému, kdy má lékař soukromou praxi a zároveň působí v nemocnici. Různým způsobem si může přihrávat pacienty, aby to pro něho bylo výhodné. Zároveň to však vede ke zbytečným výdajům, které musí hradit pojišťovny.

Rovněž v jejich fungování by se našly mezery, kterými utíkají slušné peníze. Ostatně odstupující ministryně Emmerová se nechala mnohoznačně slyšet, že do smluvních vztahů pojišťoven a lékařů pronikla řada nešvarů. Lze se dovtípit, že patrně takových, které zbytečně připravují resort o peníze. To všechno jsou už léta známá fakta. Zatím však nenásledují rázné činy, aby se nešetrnému zacházení s financemi zabránilo.

V této souvislosti by stálo za úvahu, zda by včele resortu neměl být spíše fundovaný ekonom, než člověk nějak spjatý s lékařským prostředím. Například všech pět dosavadních ministrů ve vládách sociální demokracie bylo právě z lékařských kruhů. I když je péče o zdraví specifická a nelze v ní uplatňovat pouze tržní vztahy, mohl by si ekonom od tlaků nejrůznějších lobby udržovat lepší odstup, než člověk, který je zdravotnickým prostředím léta ovlivňován. Právě ekonoma by asi těžko napadl recept, kterým chtěla churavému zdravotnictví pomoci právě Emmerová. Řeč je jednak o úpěnlivé snaze zabránit převodu nemocnic na obchodní společnosti a také o snaze vytvořit zdravotnickou síť plně hrazenou z veřejných financí. Tím by tato zařízení měla jistotu, že za jejich dluhy bude ručit stát.

"Hospodaření" nemocnic, za kterými zůstaly miliardové dluhy a které stát raději převedl na kraje, názorně dokazují, jak by takováto záruka mohla fungovat. Stát totiž v nejrůznějších činnostech dokazuje, že není nejlepším hospodářem. A právě dlouhodobé problémy s financováním českého zdravotnictví toho mohou být také důkazem. Vzhledem k blížícím se volbám je pravděpodobné, že v dohledné době k žádnému zásadnímu obratu v pohledu na řešení krize ve zdravotnictví nedojde. Proto je na odchodu Emmerové nejzajímavější to, kdo se stane jejím nástupcem. Pokud to bude dosavadní šéf České lékařské komory David Rath, bude to jasný signál, že v lobbyistickém boji získávají navrch někteří radikální lékaři.

Je to stejně absurdní, jako kdyby do ministerského křesla usedla ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny, nebo šéf největšího tuzemského výrobce léčiv Zentiva.

autor: Petr Hartman
Spustit audio