Odpírači

30. květen 2014

Povinná vojenská služba existovala na našem území téměř 140 let, od roku 1868 až do prosince roku 2004. Pro mladé muže, kteří odmítali v armádě působit, přitom až do počátku devadesátých let 20. století neexistoval způsob, jak se legálně základní vojenské službě vyhnout. Možnost absolvovat náhradní civilní službu totiž byla zavedena až v roce 1990.

0:00
/
0:00

Přesto se objevila celá řada jedinců, kteří vojenskou službu státu odepřeli, ať už otevřeně, z důvodu politických, náboženských, filozofických národnostních či skrytě, získáním tzv. modré knížky.

K odpírání vojenské služby a následnému trestnímu stíhání odpíračů docházelo po celou dobu existence povinné vojenské služby. Období 1948 - 1989 však charakterizují zvláště tvrdé postihy, neboť komunistický režim odpírače soudil v téže kauze opakovaně a odsuzované trestal nejen nepodmíněným odnětím svobody, ale také nucenými pracemi například v jáchymovských táborech.

Přesný počet odpíračů vojenské služby v komunistickém Československu dosud nikdo nespočítal, mimo jiné proto, že příslušné statistiky ministerstva obrany nejsou k dispozici. Šlo o stovky mužů, kteří své rozhodnutí zdůvodňovali nejčastěji svým náboženským vyznáním. Převažovali mezi nimi jednoznačně svědkové Jehovovi, mnozí se však hlásili i k Církvi adventistů sedmého dne či k Českobratrské církvi evangelické.

A nepozdvihne meč

Téma odpírání vojenské služby zůstávalo dlouho stranou pozornosti historiků. Nicméně koncem loňského roku nakladatelství Academia vydalo knihu s názvem A nepozdvihne meč a podtitulem Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Jedná se o sborník příspěvků, které zazněly na konferenci uspořádané na podzim roku 2005 Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR z iniciativy Petra Blažka. Tento historik také celou publikaci editorsky připravil a kromě příspěvků z konference do ní zařadil i dobové archívní dokumenty, fotografie, rozhovory a záznamy procesů s několika vybranými odpírači.

Název A nepozdvihne meč vychází z druhé kapitoly starozákonní knihy Izajáš, v níž je prorokován okamžik, kdy národy překují své meče na radlice a nebudou se již cvičit v boji jeden proti druhému. Tento verš se stal symbolem mezinárodního pacifismu. Na obálce je umístěna fotografie Karla Wrzecionka, jehož komunistický režim čtyřikrát odsoudil, když se jako svědek Jehovův vzepřel povinnosti vojenské služby.

Autoři se touto publikací pokoušejí vrátit tyto muže, mnohé in memoriam, do dějin. Určitého zadostiučinění se odpíračům dostalo či dostává na základě soudních rehabilitací po listopadu 1989. Kromě zrušení rozsudku si však zaslouží i pozornost veřejnosti, která se s jejich příběhy může seznámit právě v nedávno vydaném titulu.

Rozhovor s Petrem Blažkem zazněl v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 25. 4. 2008.

autor: Tereza Burianová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka