Odpadky na talíři
Což takhle trochu se prohrábnout v popelnicích a najít něco k večeři? Ačkoliv to nezní dvakrát povzbudivě, stovky a možná tisíce Čechů to dělají a to nikoliv z hladu, ale z přesvědčení. Říkají si freegani a takzvané dumpstrování považují za životní styl.
Samozřejmě tím dost ušetří, ale na rozdíl od bezdomovců nebo chudých tím také protestují proti plýtvání. Podle údajů Evropského statistického úřadu se na našem kontinentu vyhodí až polovina potravin.
Drobně prší, je po setmění a dva mladí muži přicházejí k zadnímu traktu supermarketu na okraji Plzně. Osmnáctiletý student Vojta si bere rukavice a zkušeně zkoumá obsah kontejneru. V ústech drží baterku a z hlubiny loví lilek, okurky, mrkev. „Kiwi vypadá dobře co?“
Kontejner nevypadá vábně, ale vydává svá tajemství. „Hodně záleží na tom, co zrovna v obchodě zbude. Dneska to není zrovna nejlepší, ale obvykle tu najdeme dost věcí,“ říká Josef (28), který pracuje jako kontrolor v automobilovém průmyslu.
„Vadí mi, že se toho tolik vyhazuje a úplně zbytečně.“
Dvojice mládenců balí zeleninu do tašky a vydává se k druhému supermarketu. Kontejner stojí v zamřížované kleci, ta ale není zamčená. „Hele džus v plechovce,“ vytahuje Vojta úlovek, a zatímco vybírá další zeleninu, Josef se zdraví s přicházející dívkou. Studuje na univerzitě, ale své jméno prozradit nechce. „Máte něco dobrého, já mám na něco chuť.“ Tmavovlasá dívka nepřišla pro potraviny, ale pro nějakou lahůdku, sušenku nebo čokoládu. „Já už asi půl roku nekupuju žádné potraviny. Občas olej nebo sůl, pečivo. Jinak všechno seženu tady. Teď jsem přišla, protože mě chytly večerní chutě.“
Skupina freeganů se dobře baví, vyprávějí si o svých loveckých úspěších a do toho bouchnou dveře. Z prodejny vychází dvě ženy, sběračů si ani nevšimnou. „Co máme dělat? Když se věci nemůžou zlevňovat, a vyhazují se docela hezký. Popelnici kvůli tomu zamykat nebudu,“ dodává druhá žena a míří na trolejbus.
Freegani dokážou za den večer nabrat potraviny za tisíce korun. Kromě zeleniny jsou to potraviny všeho druhu s prošlou lhůtou spotřeby. „Nevím, proč bych to měla kupovat, když tady to je to zadarmo a ve stejné kvalitě.“
Dnešní „dumpster“ má trojice za sebou a dostávám pozvání na večeři druhý den.
V panelákovém bytě vaří Josef, chystá lečo a mezitím ukazuje v lednici, co všechno v posledních dnech našel. „Jsou to všechno normální čerstvé potraviny, které jsou vysoce poživatelné“.
Večeře z odpadků chutná skvěle a Vojta se spokojeně usmívá. „Myslím, že z popelnice do lednice je výstižný název pro tento způsob obživy.“
Největší část vyhozených potravin ale nemají na svědomí supermarkety. Ty se podle agrárního analytika Petra Havla podílejí na plýtvání asi 5 procenty. „Největší podíl padá na výrobce a víc než supermarkety plýtvají i lidé v domácnostech.“
Podle Havla údaje o plýtvání také naznačují, že ceny potravin jsou v česku stále ještě levné. „Máme páté nejlevnější potraviny v Evropské unii, ale rozhodně nejsme pátá nejchudší ekonomika. I proto budou ceny stále růst.“
Výrobcům a supermarketům pomáhá omezit plýtvání Česká federace potravinových bank. Ta získává neprodejné výrobky a rozesílá je přes charitativní organizace chudým lidem po celé republice. Ředitelem potravinové banky je francouzský novinář usazený v Česku Martin F. Plichta. Podle něj by výrobci i supermarkety darovali podstatně víc potravin, kdyby nemuseli platit DPH. „To je přece nesmysl platit 15 procent daň za to, že nepotřebné jídlo darují chudým. V některých evropských státech to už zrušili a je to v kompetenci české vlády.“
Evropská unie se zavázala, že do roku 2020 sníží plýtvání potravinami o polovinu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
