Odejdou Srbové z celostátních bosenských institucí?

30. říjen 2007

Nedáme republiku Srbskou, Lajčák je muslimský lobista, nebo Lajčák je diktátor. Takové transparenty se včera objevovaly na mnohatisícových demonstracích, které proběhly v Republice Srbské. Ta je jednou ze dvou entit, na které byla na základě Daytonských dohod z roku 1995 rozdělena Bosna a Hercegovina. Protesty byly namířeny proti Miroslavu Lajčákovi současnému protektorovi Bosny.

Začaly poté, co předseda vlády bosenských Srbů Milorad Dodik na zasedání republikové skupštiny odmítl nový návrh hlasování v celo bosenském parlamentu.

Co je podstatou nového systému navrženého Miroslavem Lajčákem. Má zabránit tomu, aby přijetí nových zákonů, které směřují k posílení pravomoci centrálních institucí bylo blokováno jednou ze stran, která odejde z hlasování. Od 1. prosince by měl centrální parlament přijímat rozhodnutí, ne na základě většiny všech poslanců parlamentu, ale měla by stačit většina z těch, kteří by byli na zasedání přítomni. Pokud by nový systém hlasování nebyl přijat, má protektor Bosny a Hercegoviny Miroslav Lajčák ve své kompetenci příslušný zákon nařídit.

Nový spor je dalším projevem vlekoucího se problému. Bosenští Srbové, kteří mají na základě Daytonské dohody svou entitu, zvanou Republika Srbská, odmítají jakékoli snahy o posílení a lepší fungování celobosenských institucí. To je podmínkou asociační dohody Bosny a Hercegoviny s Evropskou unií, kterou nedávno uzavřela Černá Hora a čeká na ní i Srbsko. Potíž je i v tom, že předseda vlády srbské entity Milorad Dodik je šéfem Strany nezávislých sociálních demokratů, která je nejsilnějším sílou v Republice Srbské. Podporuje jí většina bosenských Srbů. Dodikův hlas má tedy nezanedbatelnou sílu.

Kvůli podobné neochotě srbské strany se zatím nepodařilo sjednotit policii Republiky Srbské s druhou entitou, Federací Bosny a Hercegoviny, kde většinu obyvatel tvoří Bosňáci, nebo chcete li -muslimové a Chorvati. Nedohodli se ani na názvu společných policejních sil, ani na tom, kdo by měl policii řídit a z jakých rozpočtů by měla být financována. Představitelé Bosňáků, Srbů a Chorvatů sice minulý pátek slíbili, že přerušená jednání o tomto problému budou vbrzku obnovena, nicméně po včerejších prohlášeních Milorada Dodika a vlně protestních manifestací se to nezdá být pravděpodobné.

Velvyslanec Spojených států v Bosně a Hercegovině Charles English bosensko srbskou vládu varoval, že Washington bude odchod z centrálních institucí považovat za nekonstruktivní provokaci. Podobně se vyjádřil i ministr zahraničí Německa Steimaier.

Občané Republiky Srbské jsou přesvědčeni, že sbližování s druhou částí Bosny je pokusem o postupný zánik jejich entity, což většina z nich odmítá. Zachování Republiky Srbské je klíčovým bodem politiky Strany nezávislých sociálních demokratů premiéra Dodika.

Miroslav Lajčák se nachází ve složité situaci. Navzdory širokým pravomocem protektora a podpory části velmocí nebude snadné bosenské Srby přesvědčit. Nebude možná stačit ani případné zmrazení dotací ze zahraničí pro Republiku Srbskou. Na druhé straně nemá šanci se připojit k vlastnímu Srbsku, což by si přála většina obyvatel. Srbsko usiluje podobně jako Bosna a to výjímečně obě její části o asociační dohodu s Evropskou unií. Srbsko se jí zatím nedočkalo, kvůli bezvýslednému pátrání po 5 zbylých osobách, obviněných u tribunálu v Haagu z válečných zločinů. Dá se očekávat, že Bělehrad bosenské Srby podpoří, nicméně pouze slovně. Daleko bolestnějším a důležitějším tématem totiž zůstává pro Srbsko Kosovo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.