ODA jako překážka na cestě KDU-ČSL do vlády

Čím dál víc se ukazuje, že KDU-ČSL nastartovala scénář, jak přetvořit čtyřkoalici k obrazu svému a ODA jí svým neobratným vystupováním dodává vhodný materiál. Je totiž na jedné straně pravda, že bezmála sedmdesátimilionový dluh, u kterého není jasné, do jakých rukou se může dostat, by pro čtyřkoalici znamenal obrovské riziko. Stejně tak je ale pravda, že tento dluh je tu už deset let a KDU-ČSL to nijak akutně nepálilo, ani při podpisu integračních čtyřkoaličních dohod.

Jaké tedy mohou být ještě jiné motivy dění ve čtyřkoalici posledních dnů? Především - KDU-ČSL je tradičně nejsilnější složkou čtyřkoalice a mnohokrát už dala najevo, že si je své pozice vědoma. Už v dobách jednání o stínové vládě a lídrovi čtyřkoalice nenechali lidovci nikoho na pochybách, kdo má být v tomto uskupení hlavní silou. V mnoha směrech také dosti nevybíravě prosadili svou.

Získali post předsedy Senátu i většinu míst krajských hejtmanů. Post lídra jim unikl jen díky konfliktu ve vlastních řadách. S Karlem Kühnlem nakonec souhlasili jen se zaťatými zuby a i tak se jeho pozici snaží oslabit způsobem, při kterém už ani není přesně jasné, kdo vlastně lídrem je.

Současný předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se nijak netají tím, že v případě volebního úspěchu by se mu lépe spolupracovalo s ČSSD než s nějakou jinou stranou. Něco podobného je ovšem zcela nepřijatelné pro Unii svobody a zajisté i pro malou ODA. Kromě toho by v případě povolebních jednání nastal s malými stranami problém. Proto ostatně byla integrována bezvýznamná DeU a jak je vidět, přišla nyní řada také na ODA.

Jde o to - zjednodušit strukturu koalice, aby byla přijatelnější pro partnery. To je pro KDU-ČSL velmi důležité. A zajisté je také třeba oslabit liberálně pravicový akcent čtyřky. Není totiž žádným tajemstvím, že ODA bývá při diskusích o programových otázkách častěji na straně s Unií svobody než s KDU-ČSL.

Existují zajisté i další pragmatické důvody. ODA toho do společné koalice přináší pramálo. Její členstvo se zmenšilo na malý spolek, při oddělených průzkumech veřejného mínění ODA získala maximálně jedno procento hlasů. To opravdu není mnoho.

Jediné, co čtyřkkoalici tato strana přináší je zvýšení volební klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny na 15 procent. Tuto hranici by snad už tříčlenná čtyřkoalice měla bez problémů zvládnout, avšak lidovci jako pragmatici dobře vědí, že stát se může ledacos.

Čtyřka ještě takto dohromady ve volbách do Poslanecké sněmovny nikdy nekandidovala, takže to je svým způsobem zatím pořád experiment. A kdyby došlo jen k čistému součtu preferencí stran čtyřkoalice, patnáctiprocentní hranice by byla zdolána jen tak tak.

Proto je pro KDU-ČSL zajisté lepší nic neriskovat. Něco podobného ostatně zažila ve volbách před čtyřmi lety na Slovensku levicová koalice. Ji ani nenapadlo, že by pro ni mohla být problémem desetiprocentní klausule. Nakonec ji zdolala jen o necelé procento.

KDU-ČSL nyní hraje vše do plánu. ODA je na kolenou a Unie svobody je tradičně pod lidoveckým tlakem pouze ve vleku událostí. Stačí už jen pevně stát a trvat na svých stanoviscích, které jsou zajisté formálně správná, a celá čtyřkoalice se postupně začne naklánět na stranu KDU-ČSL.

Zbývá jen otázka, zda-li to zároveň nepřinese zúžení voličského potenciálu. K čemu je ale takový voličský potenciál, když nepřivede KDU-ČSL do vlády?

Po volbách bude nutné jednat s dalšími partnery a teprve na těchto jednáních bude záležet, zda-li lidová strana prorazí čtyřletou smůlu a ocitne se zase v duchu své tradice u toho. A je to stoletá politická strana, dobře už ví, že zúčastnit se je sice hezké, ale lepší je vyhrát.

ODA má opravdu smůlu, strana s takovým dluhem, bez členů, bez voličů, bez velkého myšlenkového i odborného zázemí není přirozeně pro KDU-ČSL partnerem, kterého je možné brát vážně.

Až se vedení ODA vrátí z lyžovačky, zřejmě by o tom mělo popřemýšlet.

ČRo 6 / RSE

23. ledna 2002

Napište nám: rse@cro.cz