Ochrana před podivíny

Česko přitom už podobnou situaci zažilo. Před lety nechtěli policisté zasahovat u případů domácího násilí. Po velkém tlaku zákonodárci přijali zákon, policisté mají v rukou nástroj a vykazují z domů násilníky. Dostane se nám takového zákona i pro ochranu před podivíny? Nakolik se českým úřadům a policii daří chránit občany před potenciálně nebezpečnými podivíny, zda se dá případům jako ve Frenštátě předcházet či jak by mohla vypadat případná prevence? Podle prorektorky Policejní akademie, policejní psycholožky Ludmily Čírtkové, nebyly příliš velké šance neštěstí zabránit.

„ Právě takovéto případy ale o to více sledujeme, protože se v nich hledají varovné signály, které dnes nevidíme a mohou nás upozornit v budoucnu na podobné případy včas." Ludmila Čírtková ale upozorňuje, že nemohou celý případ z Frenštátu přesně rekonstruovat a najít tak onen krizový moment, kdy se pachatel rozhodne, že spáchá takto hrůzný čin.

Ludmila Čírtková také upozorňuje, že podivínství samo o sobě problémem není a nemůžeme se na podivíny automaticky dívat na potencionální násilníky. Institut vykázání podle Ludmily Čírtkové funguje institut vykázání pouze u normálních problémů. Pachatelé typu Frenštátské tragedie mají podle ní jiný problém.

„Společnost takovýmto případům v současnosti nemá možnost zabránit. Jde tzv. poruchu zahořknutí, kdy lidé vypadnou ze sociálních struktur a tam by vykázání nemělo správný efekt. Ti pachatelé začnou zcela jinak myslet. Na tuto poruchu se aktuálně zkouší tzv. léčba moudrostí, kdy se je snažíme přesvědčit, aby problémy viděli z jiného pohledu. Obecně se předpokládá, že až dvě procenta lidí mohou spadnout do této poruchy,“ upozorňuje Ludmila Čírtková.