Ocenění české vědy V

Petr Zvolský
"Teorie jsou sítě, a jen ten, kdo je vrhá, něco chytne."

Petr Zvolský se narodil v Praze. Ke studiu medicíny ho přivedl zájem o biologii, filosofii a psychologii. Lékařskou fakultu mohl v roce 1959 absolvovat jen shodou šťastných náhod. Jeho otec, vedoucí pracovník Živnobanky a spolupracovník Jaroslava Preisse, byl totiž za vlády komunistů patnáct let vězněn a celá rodina byla tvrdě politicky perzekuována.

Po absolutoriu se stal sekundářem psychiatrické léčebny v Bohnicích, ale záhy přešel na Psychiatrickou kliniku Fakulty všeobecného lékařství, kde byla parta vynikajících lidí v čele s profesorem Vondráčkem. Kolem roku 1963 vedl profesor Charvát na klinice semináře, ve kterých předpovídal velký význam uplatnění molekulární biologie a molekulární genetiky v psychiatrii. To Petra Zvolského zaujalo a nasměrovalo jeho celoživotní vědeckou dráhu.

I když v první polovině dvacátého století se v psychiatrii již uplatňovaly mendelovské principy, v poválečné době se převážně pod americkým vlivem začaly preferovat spíše psychologické teorie. Ty se zabývaly např. vlivem stresu v dětství, nepřízní osudu nebo osobních tragédií na psychické poruchy. Genetika jaksi ustoupila do pozadí. U člověka totiž spolu s dědičným vybavením tělesnými a duševními vlastnostmi působí velmi vyvinutá schopnost ukládat, zpracovávat a využívat informace. Tím dochází k neúměrnému povyšování volního záměru, a to pak vede k přirozené tendenci popírání genetické determinace lidských schopností. Navzdory tomu se ale brzy po znovuobjevení Mendelových zákonů dědičnosti dostaly genetické principy opět do popředí zájmu. Hlavní metodou výzkumu se stala genealogická analýza, která je stále nejběžněji užívaná metoda lékařské genetiky v psychiatrii. Přinesla cenná empirická data týkající se rizik onemocnění psychickými poruchami. Výsledky však nebyly schopny vysvětlit mechanismus dědičného přenosu nejzávažnějších duševních poruch.

Profesor Zvolský se stal světově uznávaným psychiatrem, který svůj obor pojímá jako psychobiologickou interdisciplinární vědu. Ve svém výzkumu genetické povahy psychických poruch působil v roce 1981 a v letech 1985 až 1986 jako hostující profesor na psychiatrické katedře fakulty lékařských věd McMaster University v Kanadě. Zavedl tam genetický projekt v rámci výzkumného programu afektivních poruch, tj. poruch nálady, jejich profylaktické léčby lithiem a je spoluzakladatelem této léčby i u nás.

Profesor Zvolský se stále angažuje v rozvíjení genetických metod a jejich aplikaci v psychiatrii. S rozvojem molekulární genetiky vznikají nové mezioborové přístupy. Rozvíjí se genové, enzymové a buněčné inženýrství, které umožňuje jednak podrobnou analýzu struktury a funkčních vlastností nukleových kyselin, jednak účelně řízenou manipulaci s geny, enzymy a buňkami. Odtud vede cesta k cílenému zásahu do podstaty genetické determinace organismu. Zdá se, že pro psychiatrii bude mít největší význam poznání genetické mapy člověka. Použití genetických markerů umožňuje studium vazby a zprostředkovaně určení místa neznámého a jinak nepřístupného genetického faktoru příslušné psychické poruchy. Časem bude jistě možno v psychiatrii využít i jiné metody, od prenatální diagnostiky až po genovou terapii. Příklady aplikací molekulární genetiky se již v psychiatrii rýsují, např. pro Alzheimerovu chorobu nebo maniodeopresivitu. V poslední době se v psychiatrii uplatňují i moderní zobrazovací metody, poskytující cenné poznatky o pochodech v mozku.

Současná výzkumná činnost profesora Zvolského se zaměřuje zejména na genealogické studie endogenních psychóz a primárních poruch nálady, farmakologické aspekty léčby lithiem v psychiatrii a na klinické studie účinků psychofarmak. Po roce 1989 se stal přednostou psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a pod jeho vedením byla na klinice udržována tradice psychobiologického přístupu k psychiatrii. Kromě toho, že stále přednáší psychiatrii studentům medicíny, je znám i jako vedoucí "zájmového kroužku psychiatrie", jímž prošli během studia četní, dnes již významní, psychiatři. Ve funkci proděkana pro zahraniční styky inicioval obnovení stáží studentů 5. ročníku lékařské fakulty na University of Birmingham v Alabamě v USA a plné finanční krytí těchto stáží získal ve spolupráci s nadací Jána a Betky Papánkových. Pracoval jako hostující profesor v Anglii a v Kanadě, přednesl vyžádané přednášky na řadě mezinárodních kongresů. Publikoval kolem 150 vědeckých prací, je spoluautorem skript a učebnic psychiatrie a odborných monografií. Je členem řady profesních organizací, jako je Česká psychiatrická společnost, regionální výbor Světové psychiatrické asociace, Společnost pro biologickou psychiatrii, Česká neuropsychofarmakologická společnost a řada dalších.

Profesor Petr Zvolský je zakladatelem české psychiatrické genetiky, kterou obhajoval i v době ideologického boje proti genetice. Je nejcitovanějším českým psychiatrem v zahraničí. Jeho monografie "Genetika v psychiatrii" vytváří předpoklady pro rozvoj tohoto oboru. Popisuje základy aplikací molekulární biologie i molekulární genetiky v psychiatrii a je první publikací tohoto druhu ve střední a východní Evropě.