Ocenění české vědy IV

24. září 2010

Cyklus portrétů českých vědců oceněných letos prezidentem republiky u příležitosti výročí vzniku České republiky pokračuje. Dnes přinášíme portrétní medailon prof. Heleny Illnerové.

Helena Illnerová
"Ráda bych, aby do vědy přišlo co nejvíce mladých lidí."

Helena Illnerová se narodila v Praze. Přírodovědeckou fakultu University Karlovy absolvovala v roce 1961, poté nastoupila na interní aspiranturu ve Fyziologickém ústavu ČSAV a obhájila disertační práci na téma "Tvorba močoviny v játrech krys za vývoje".

Helena Illnerová je světově uznávanou odbornicí v chronobiologii. Tento obor v podstatě založila. Věnuje se hlavně časovému programu savců, to znamená řízení a molekulárním mechanismům cirkadiánních, tj. zhruba denních a sezónních rytmů a jejich synchronizace s vnějším prostředím. Vytvořila model, podle něhož světlo synchronizuje biologické hodiny. Současné poznatky molekulární biologie její model potvrdily.

Velmi podrobně se profesorka Illnerová věnovala studiu vlivu délky dne na mechanismy, které probíhají v biologických hodinách potkana. Zjistila, že syntéza epifyzárního hormonu melatoninu je přesně řízena centrálními hodinami v suprachismatických jádrech v mozku. V poslední době se zaměřila na regulační mechanismy, které probíhají přímo v těchto centrálních hodinách. Přispěla k objevení receptorů pro melatonin v biologických hodinách.

Na základě tohoto objevu se ukázalo, že biologické hodiny mohou být synchronizovány i jinými jevy, než je působení světla. Helena illnerová zjistila, že i chod lidských biologických hodin je ovlivněn délkou venkovního osvětlení a sledovala, jak se člověk přizpůsobuje změně času. To přispělo k využití melatoninu jako podpůrného léčebného přípravku při problémech s překonáváním velkých vzdáleností nebo při střídání letního a středoevropského času.

V březnu roku 2001 byla profesorka Helena Illnerová zvolena předsedkyni Akademie věd ČR. V této funkci pracovala jedno funkční období, pro další období již nekandidovala. Ve své funkci zaznamenala řadu úspěchů. Pokračovala ve snaze svého předchůdce, profesora Rudolfa Zahradníka, transformovat Akademii věd v moderní vědeckou instituci. Dnes má Akademie i její zásluhou dobrou reputaci doma a především pak v zahraničí. Cílem profesorky Illnerové bylo, aby do Akademie přišlo co nejvíce mladých lidí a aby se Akademie více propojila s vysokými školami. Byla a je přesvědčena, že je v našich silách i za svízelných finančních podmínek držet krok se světovou vědou. Máme týmy, které jsou v hlavním proudu světové vědy. Vědu pěstovat musíme, chceme-li totiž ze studnice světové vědy brát, musíme do ní i vkládat. Chceme-li cokoliv přebírat ze světa, musíme napřed dobře rozumět tomu, co chceme přebírat a v jaké kvalitě.

Některá pracoviště na vysokých školách i v Akademii začínají být tak dobře vybavená, že mohou být skutečně na světové špičce. I když se snaží o větší propojení Akademie a vysokých škol, je přesvědčena, že existence nevysokoškolského výzkumu je oprávněná. Existuje i v jiných zemích a není to jen záležitost současnosti. Již Jan Evangelista Purkyně propagoval myšlenku Akademie a již před válkou existoval např. historický, archeologický nebo orientální ústav.

Profesorka Illnerová považuje za velmi důležitou popularizaci vědy. Je autorkou mnoha článků v populárně vědeckých časopisech a denním tisku. Je i častým hostem populárně vědeckých pořadů České televize, Českého rozhlasu a je zvána do diskusních pořadů věnovaných vědě. S povděkem kvituje spolupráci se seriózními novináři např. v Lidových novinách a za neocenitelnou považuje spolupráci s panem redaktorem Budilem v pořadu Meteor. Společnost i politici musí podle jejích slov získat přesvědčení, že věda je důležitá součást každodenního života.

Profesorka Illnerová je členka Učené společnosti České republiky, členka Poradního výboru Společnosti pro výzkum biologických rytmů se sídlem v USA, výboru Klubu Melatoninu se sídlem ve Francii a řady dalších vědeckých orgánů. Publikovala více než 100 vědeckých prací v renomovaných časopisech, napsala jednu monografii a více kapitol v různých odborných publikacích. Její práce dosáhly od roku 1981 více než 2000 citací. Je zvána jako přednášející nebo předsedající sekcí na četné mezinárodní konference a symposia, např. na Gordon konference, Evropský endokrinologický kongres nebo na NIH a Cold Spring Harbour konferenci. Je členkou Velké poroty pro Descartovu cenu EU za výzkum. Podílí se jako expert na vytváření vědní politiky v rámci Evropské unie.

Prof. Illnerová se nezabývá pouze vlastní vědeckou prací, podílí se i na výchově studentů. Pod jejím vedením byla vypracována řada diplomových prací a vedla i několik postgraduálních studentů. Zastává názor, že u studentů je třeba pěstovat podnikatelské myšlení aby byli sami schopni nalézt ty výstupy vědecké práce, které by bylo možno uplatnit v praxi. Je členkou vědeckých rad několika vysokých škol, podílí se na výuce a je členkou Oborové rady pro postgraduální výchovu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Za svůj přínos pro vědu získala několik tuzemských i mezinárodních cen a medailí.

Kromě vědy má Helena Illnerová několik dalších lásek. Jsou to především vnoučata, práce s dětmi a toulky přírodou. Před rokem 1989 vedla v duchu skautských zásad oddíl mladých dívek. Vystřídaly se v něm desítky děvčat a vlivem své obětavé a na volný čas nehledící vedoucí získaly úctu k přírodě i k základním morálním hodnotám. I když pracovní povinnosti profesorku Illnerovou často zanesou daleko do světa, má ráda naší českou krajinu a doporučuje každému dlouhé procházky a výlety. "A v pracovní dny se jděte místo oběda projít někam do zeleně", říká se skromným úsměvem.

autor: Jana Štrajblová
Spustit audio