Obří pravěký škorpión pobíhal po souši

Pravěký členovec Hibbertopterus patřil do příbuzenstva dnešních štírů. Postrádal typická velká škorpioní klepeta a nepyšnil se ani do výšky zvednutým ocasem s jedovým bodcem. Přesto by jej asi chtěl potkat málokdo. Bylo to monstrum dlouhé 1,6 metru a široké kolem metru.

Naštěstí žil Hibbertopterus v období karbonu před 330 miliony lety a dávno vyhynul. Vědci jej znají především z neúplně zachovaných fosílií, jež byly poprvé objeveny už v roce 1831 ve skotských pískovcích v kraji West Lothian. Navzdory svému hrozivému zevnějšku byl Hibbertopterus pro větší tvory prakticky neškodný. Nedokázal lovit velkou a pohyblivou kořist, např. obojživelníky nebo plazy. Byl doma ve vodním živlu, kde si zvláštními výběžky naháněl k tlamě drobné vodní živočichy, především červy a hmyz.

Britský paleontolog Martin A. Whyte z University of Sheffield narazil na blíže neurčené skotské lokalitě v karbonských pískovcích na stopu, kterou Hibbertopterus zanechal na písčité pláži. Šest nohou a mohutný trup vyryly v písku asi metr široký koridor, který se do dnešních dní zachoval v délce šesti metrů. Jeho zevrubný popis zveřejnil Whyte v prestižním vědeckém týdeníku Nature.

Martin Whyte se zabývá studiem stop dinosaurů, a tak mu při pohledu na pískovcový blok bylo okamžitě jasné, že se dívá na stopy pravěkého tvora. Rychle vyloučil z okruhu "podezřelých" plazy a obojživelníky, protože z otisku v pískovci bylo patrné, že dávný tvor měl šest nohou. Vylučovací metodou pak došel k závěru, že stopy mohl zanechat jen Hibbertopterus.

Stopy nevznikly ve vodě, ale na souši. Dokazují, že obří vodní škorpión nebyl na vodní živel bezvýhradně vázán a mohl jej aspoň na čas opustit. Whyte připouští, že to mohlo být jen na chviličku, například když si škorpión zkrátil cestu z jedné tůně do druhé přes písčinu. Někteří badatelé spekulují, že Hibbertopterus vylézal na břeh k námluvám. "Tuhle domněnku ale nemůžeme podložit žádným hmatatelným důkazem," řekl Martin Whyte v rozhovoru pro BBC.