Obraz, který proslavil tvář Karla IV.

19. červen 2011

Zrodil se pro oltář v hradní kapli, ale řadu let strávil na půdě. Vysvobození se dočkal přiřazením do série obrazů v kostele, kam vůbec nepatřil a později putoval do Národní galerie, kde sbírá obdiv po téměř 200 let. Tak můžeme představit tzv. Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi.

Tentokrát v Příbězích (v) umění představíme s kurátorem Národní galerie Janem Klípou neobvykle velké dílo ze 70. let 14. století, vytvořené neznámým umělcem na pomezí stylu Mistra Theodorika a Mistra Třeboňského oltáře. Svým obsahem zpřítomňuje nejen tehdejší ideu vlády pozemské a nebeské církve, ale zároveň také souvládí světské a církevní moci. Zobrazuje nejen Pannu Marii a české zemské patrony, ale také významné historické osobnosti: donátora díla Jana Očka z Vlašimi, císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Ač o věrnosti jejich podoby můžeme v mnohém polemizovat, obraz nabízí řadu historicky věrných reálií, které jsou dodnes součástí tzv. Svatovítského pokladu.

Co se do Příběhů (v) umění nevešlo
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi vznikl pro kapli roudnického biskupského hradu, který biskupové a později arcibiskupové využívali jako své letní sídlo. Muselo se tak stát v období let 1371 – 1378. S prvním rokem souvisí samo vysvěcení kaple ke cti Panny Marie a českých patronů, kteří se na obraze objevují. Zobrazení Jana Očka v rouchu arcibiskupa určuje nejzazší možnost vzniku díla, protože v roce 1378 získává Očko klobouk kardinála.

Velikost obrazu, téměř 190 cm na výšku a 100 cm na šířku, nabídla umělci poměrně veliký prostor pro jeho záměr. Dílo je rozděleno na dvě poloviny, kdy v horní sedí v centru Panna Maria s Ježíškem a po její pravé ruce klečí císař Karel IV. doporučovaný patronem rodu Lucemburků sv. Zikmundem. Po levé ruce Panny Marie klečí Václav IV. doporučovaný sv. Václavem. V dolní polovině klečí uprostřed Jan Očko z Vlašimi, jako jediný z celého díla zobrazený v přísném profilu. Své sepjaté ruce odevzdává do rukou patrona pražského arcibiskupství sv. Vojtěcha, za nímž stojí sv. Prokop. Na druhé straně, za Janem Očkem, stojí sv. Vít, který se ho dotýká na rameni a za ním je vyobrazena sv. Ludmila.

Profil Jana Očka
Jan Očko z Vlašimi je jako jediný vyobrazen v přímém profilu, což odborníci vysvětlují několika možnými způsoby. První připomíná sám fakt portrétu, kdy v počátcích evropského portrétního umění je velmi často přísný profil využíván. Na první pohled není Jan Očko idealizovaný jako Karel IV. nebo naprosto nereálný Václav IV., kterému by na obraze mělo být kolem 10 let. Jan Očko nese výrazné individuální rysy, proto v jeho případě je možné o portrétu hovořit.

Druhou příčinou přímého profilu může být samo odstupňování důležitosti jednotlivých postav. Kdy je nejvýše postavena Panna Marie, po té světci následovaní panovníkem. Donátor je v hierarchii na nejnižším postu, proto je jako jediný z přímého profilu. Tradiční zobrazení donátora v menším měřítku a stranou od hlavního tématu díla, v tomto případě neplatí. Odstupňování tak mohlo být možné pouze profilem.

Třetí možná příčina vyobrazení Jana Očka z Vlašimi v přímém profilu patří k těm nejtradovanějším. Odvozena je od přízviska „Očko“, které Jan z Vlašimi získal kvůli své vrozené oční vadě, kdy po operaci na oko zcela oslepl. Teorie o „zakrytí“ slepého oka vyobrazením z profilu má ovšem jeden zásadní zádrhel. Podle historických pramenů byl totiž Jan slepý na levé oko a přitom právě Janovu levou tvář na obraze vidíme.

Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi patří k velmi působivým dílům, které si můžete prohlédnout každý den, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin v Anežském klášteře v Praze.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.