Obraz, který nesmělo vidět oko ženy

Detail Růžencové slavnosti
Detail Růžencové slavnosti
Každý někdy slyšel legendu, podle které nesměla na hrad Karlštejn vstoupit žena. Málokdo už ale ví, že máme v České republice obraz, který skutečně ženské oko vidět nemohlo.

Přitom jde o „nevinné“ dílo norimberského malíře Albrechta Dürera - Růžencová slavnost, které je trvale vystaveno ve Šternberském paláci spravovaném Národní galerií.

Do Prahy na ramenou čtyř mužů
Albrecht Dürer namaloval Růžencovou slavnost (olej, topolové dřevo, 162 x 192 cm) v roce 1506 během svého pobytu v Benátkách pro německou komunitu usazenou kolem farního kostela sv. Bartoloměje poblíž mostu Rialto. Obraz v chrámu vydržel rovných 100 let, než ho Hans von Aachen získal do sbírek císaře Rudolfa II. V roce 1606 tak Růžencová slavnost musela překonat Alpy na ramenou čtyř silných mužů, kteří ji z Benátek až do Prahy nesli pěšky. Náročnému transportu byl také dlouho připisován špatný stav díla, než průzkumy posledních let prokázaly poničení desky už ve městě na laguně. Dílu ovšem nepomohly ani další zásahy popisované v písemných pramenech.

Anděl s loutnou u nohou Panny Marie

Za smrt může velryba
Podle dochovaných dopisů byl Albrecht Dürer velmi sebestředný muž, který byl pyšný především na své blonďaté lokny. Možná i proto vešly jeho vlasy do dějin malířství také po jeho smrti.

Albrecht Dürer na Růžencové slavnosti

Smrt Albrechta Dürera tehdejším uměleckým světem doslova otřásla. Přišla nečekaně. Někdo by za ni mohl malíře dokonce zařadit mezi adepty na Darwinovu cenu. Ta se in memoriam uděluje jedincům,kteří se zasloužili o zlepšení lidského genefondu tím, že se z něj sami odstranili. U jeho smrti totiž byla velryba…

Výzkum za 10 litrů dusíku
Růžencová slavnost je tak uvyklá na klima Šternberského paláce, že ji není možné stěhovat. Proto za obrazem přicestovala v letošním roce italská mobilní laboratoř fungující díky spolupráci několika specializovaných pracovišť, např. Centro SMAArt z univerzity v Perugii, Národního ústavu aplikované optiky CNR ve Florencii či Opificio delle Pietre Dure ve Florencii. Cílem bylo analyzovat Dürerovu techniku malby, identifikovat využité materiály a popsat umělcovy malířské postupy. Zároveň určit rozsah dochování původní Dürerovy malby a popsat pozdější opravy poškození. Všechny tyto odpovědi přitom Národní galerie získala za deset litrů dusíku, který byl k průzkumům nutný. Za vším stál restaurátor Adam Pokorný.

Z průzkumu Růžencové slavnosti

Podle dosavadních výsledků Karel Škréta v roce 1663 možná opravoval úplně jiný Dürerův obraz anebo Johann Gruss v letech 1839 – 1941 z Růžencové slavnosti jeho opravy více než důkladně odstranil.

Sečteno a podtrženo
Příběh Růžencové slavnosti nabízí mnoho zvratů. Obraz se stal dalším z dokladů nutnosti zkoumat dílo nejen podle historických písemných pramenů, ale také moderními nedestruktivními metodami. Možnost přesunutí laboratoře přímo k obrazu dává příležitost zjistit dosud neznámé detailní informace také o dalších významných dílech. Navíc bez jediného doteku a jen s minimálním omezením pro návštěvníky, kteří v průběhu výzkumu mohou obrazy stále vidět. Takovou příležitost nemohla Národní galerie odmítnout. Zvláště pokud šlo o Růžencovou slavnost, která je, podle slov ředitele Sbírek starého umění prof. Víta Vlnase, vlajkovou lodí Národní galerie.

Z průzkumu Růžencové slavnosti