Obnova lokality Kolo
Společnost a příroda jsou dva základní prvky, které utvářejí kolorit Bílých Karpat. Mozaika smíšených lesů, polí, luk a různorodých lidských sídel je pro toto pohoří typická a člověk v jejím rámci zaujímá důležité postavení. Bez jeho pomoci a pozitivních tvůrčích zásahů by toto moravsko-slovenské území vypadalo zcela jinak, než jak je známe dnes. Ostatně svědčí o tom i řada lokalit, které by bez pravidelné údržby prostě přestaly existovat. Jednou z nich je i drobná mokřadní louka zvaná Kolo.
Když někdejší učitelka a vedoucí Ekocentra Pantoflíček ZŠ Dolní Němčí paní Vlasta Ondrová před třemi lety přebírala do osobní správy půlhektarové území na slavkovských Zadních loukách, skýtal se jí neveselý pohled. Mokřadní louka v údolí potoka Kasivce byla těžce poškozena zemědělskou technikou a studánka, kde si ještě v osmdesátých letech chodili pro vodu brigádníci Hnutí Brontosaurus, byla pohřbena pod nánosem tlející přírodní hmoty. Na ústupu byla i botanická pestrost. Stav lokality, která řadu let spadala pod správu nedaleké agrofarmy, byl žalostný do té míry, že i orgány CHKO přistoupily k jejímu výmazu ze seznamu chráněných území.
I to byl jeden z impulzů, který Vlastu Ondrovou přiměl k akci. Po odchodu na penzi bylo času přece jen více, a tak se někdejší kantorka rozhodla vzkřísit nenápadnou krásu zapadlého kousku země. V jejím rozhodnutí ji podpořil nejen manžel, ale i přátelé sdružení kolem základního článku ČSOP Pantoflíček. Před třemi lety tak došlo k převedení území z majetku agrofarmy a začalo se s rekultivací. Nejdříve bylo nutné vyrovnat rozrytý terén a odstranit nánosy tlející zeleně. A poté pravidelně každý rok kosit. Řekne se to lehce, ale za tím vším jsou desítky rukou dobrovolníků a mnoho hodin fyzicky namáhavé práce. Kvůli citlivosti území nebylo možné využít těžší techniku, a tak se dostalo především na křovinořezy nebo menší sekačky. Když bylo dokončeno čištění lučního prostoru, na řadu přišla obnova studánky. Ta spočívala v odstranění množství hmoty, která byla lesáky navezena do dolíku někdejšího prameniště, a následně v samotné stavební úpravě místa. I díky podpoře jedné z nadací, obětavé pomoci studentů a řemeslnickému umu pana Ondry a Zimčíka se podařilo v dolní části lokality vystavět fortelnou, a přitom esteticky vkusnou studánku. V krajině, kde o prameny nebyla dříve nouze... Jak ovšem paní Ondrová podotýká, intenzifikace zemědělství v období socialismu a plošné meliorace bělokarpatských luk udělaly své. Studánka v údolí potoka Kasivce je v současné době daleko široko jediná a nezdá se, že by tomu mělo být v blízké budoucnosti jinak. Příkladná správa rodu Liechtenštejnů, kteří přilehlá území v minulosti spravovali, je nedostižným vzorem pro většinu těch, kteří se o krajinu Bílých Karpat starají v dnešní době. Zdejší lesy byly před sto lety vzorově uklizeny a cesty udržovány. Budovaly se mostky přes vodoteče, kultivovala se prameniště. A co hlavně: vzácné orchidejové louky byly pravidelně koseny.
Když bylo dokončeno čištění lučního prostoru, na řadu přišla obnova studánky. Ta spočívala v odstranění množství hmoty, která byla za předchozí léta zemědělci navezena do dolíku někdejšího prameniště. Následovala samotná stavební úprava místa. I díky podpoře jedné z nadací, obětavé pomoci studentů a zkušenosti pana Ondry, se podařilo v dolní části lokality vystavět fortelnou a přitom esteticky vkusnou studánku. V krajině, kde o prameny nebyla dříve nouze. Jak ovšem paní Ondrová podotýká intenzifikace zemědělství v období socialismu a plošné meliorace bělokarpatských luk vykonaly své. Studánka v údolí potoka Kasivce je v současné době daleko široko jediná a nezdá se, že by tomu mělo být v blízké budoucnosti jinak. Příkladná správa rodu Liechtensteinů, kteří přilehlá území v minulosti vlastnili, je nedostižným vzorem pro většinu těch, kteří se o krajinu Bílých Karpat starají v současnosti. Zdejší lesy byly před sto lety vzorově uklizené a cesty udržované. Budovaly se mostky přes vodoteče, kultivovala se prameniště. A co hlavně: vzácné orchidejové louky byly pravidelně koseny.
Jistěže i dnes se dá sledovat opětovný návrat k tradičním formám hospodaření, ale turbulence, které bělokarpatskou krajinu poznamenaly v uplynulých padesáti letech, byly příliš silné. Desítky rozoraných luk, kde se nerozumně pěstovalo obilí, je potřeba pomalu a mnohdy experimentálně obnovovat. Hlavním problémem dneška je však ztráta vztahu lidí k půdě a jejich přirozené úcty v hodnotu krajiny. Osvícených majitelů a správců pozemků se jaksi nedostává. Realitu prožíváme čím dál více virtuálně a obklopeni supermarketovým lesem pet lahví zapomínáme na lahodnou chuť obyčejné pramenité vody či blahodárné šumění zdravé bučiny. Mezi masou netečných jedinců se však přesto najdou i tací, kteří ony "obyčejné" hodnoty dokáží ocenit a snaží se o jejich záchranu. Paní Ondrová a její pantoflíčkoví přátelé patří mezi ně. Vzkříšení mokřadní lokality Kolo, na které se po letech opět objevují stovky vzácných květin a uvažuje se o jejím zpětném zařazení do seznamu chráněných území, je toho důkazem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
