Oblečené ionty železa a prevence anémie
Metody prevence anémie neboli chudokrevnosti v rozvojových zemích vylepšili holandští vědci.
Polovina dětí v rozvojových zemích trpí anémií - poruchou tvorby červených krvinek. Obvykle je podmíněna jednostrannou potravou, založenou hlavně na obilninách. Ty obsahují takzvané fytáty, látky, které s ionty železa tvoří nerozpustné soli. Tyto molekuly se v trávicím traktu nerozkládají a člověk pak může využít pouhých 5 % železa, obsaženého v rostlinné stravě.
Tento problém se obvykle řeší přidáváním práškového železa do mouky. Efektivitě tohoto způsobu prevence anémie příliš nevěřili vědci z univerzity v nizozemském Wageningenu. Důvodem jejich pochybností byla skutečnost, že i přidané železo může reagovat s fytáty. Ve svém výzkumu se proto zaměřili na hledání možnosti, jak reakci zabránit.
Jako nejefektivnější se ukázalo řešení, ve kterém ionty železa dostaly organický "kabátek" - molekulu EDTA, která je známá schopností vytvářet komplexní sloučeniny s různými ionty. Tím, že je železo vázáno v její molekule, už nemůže reagovat s fytáty. Komplex železa a EDTA zůstává pohromadě v kyselém prostředí žaludku, ale rozpadne se v zásaditějším prostředí tenkého střeva. Tady se pak volné ionty železa vstřebávají do krevního oběhu.
Autoři si toto vylepšení experimentálně ověřili na dětech školního věku z africké Keni. Jedna skupina dětí dostávala obilninovou kaši se samotným železem, druhá s "oblečeným" železem. Na konci pokusu se ukázalo, že u dětí, které dostávaly železo v komplexu s EDTA, se výskyt anémie snížil o 89 %. Přidání samotného železa podle článku v The Lancet nemělo na výskyt anémie žádný vliv.
Na obrázku vidíte iont železa (hnědá kulička) "oblečený" do molekuly EDTA. Černě je znázorněn uhlík, červeně kyslík, modře dusík a žlutě vodík.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.