Obama a jeho kritikové

Autoři komentářů, budeme jim říkat bushovci, přitom zapomínají na mnohé, například, že jednou z příčin finanční krize, do níž se dostaly Spojené státy a pak většina světa, byl obrovský dluh, který Spojené státy vytvořily během svých posledních válečných tažení na Blízkém východě. Lidově řečeno, přepjaly své síly, neuhlídaly domácí finanční situaci a pak to začalo praskat na všech stranách. Bylo pak vůbec možné, aby se Spojené státy nadále chovaly jako jediná a všemocná supervelmoc, která je připravena, i třeba sama, kdykoli sáhnout k silovému řešení? Bylo přece naopak logické, že se začnou snažit o získání nových spojenců nebo dokonce vést jednání i s nepřáteli a snažit se je dotlačit k nějakému kompromisu? Bushovci to odmítají a hlavně opomíjejí morální selhání tehdejší americké vlády, ačkoli by jako konzervativci měli ctít roli hodnotových postojů v politice. Dokonce lze říci, že Bushově vládě nezlomily krk její neúspěchy ve válce proti terorismu nebo zadlužování země, ale právě morální selhání. Spojené státy jsou zemí, v níž již od samého začátku, od dob Otců zakladatelů, hrají morální hodnoty, dané v křesťanství, mimořádně silnou roli. A američtí prezidenti jsou poměřováni podle toho, jak věrohodně tyto hodnoty ve svém jednání respektují. Mohou se k nim hlásit, vzývat je jak chtějí, ale nakonec jsou to jejich konkrétní činy, které nejvíce ovlivňují postoje veřejnosti.

Na rozdíl od Bushe, jenž se ke křesťanství dostal na základě náhlého osvícení, Obama se k němu dopracoval v prostředí sociální práce v Chicagu, lásky k bližnímu v jejích konkrétních podobách. Po svém nástupu do úřadu podnikl řadu kroků ke zlepšení morálního prostředí, kroků, které by právě dnes česká společnost potřebovala jako sůl. Protože jenom morálně stabilní občané dokáží překonat nejrůznější krize a znovu se postavit na nohy. Obama například odsoudil jednání manažerů mnoha bank, pojišťoven či realitek jako nezodpovědné a nečestné. Ve jménu trhu a stále vyšších zisků nelze přece klamat a podvádět miliony prostých občanů a pak říkat, že oni si to zavinili sami, že podlehli nějakým slibům. Není tomu tak - kdo má moc a peníze má i mnohem větší odpovědnost. A pokud trh sám neprodukuje morální postoje, musí být do něj vnášeny zvenčí, třeba i z politické sféry. Pokud se ovšem, jako je tomu u nás, politika z velké části ocitla ve vleku podnikatelských skupin s mafiánským pozadím, pak nemůžeme čekat nic podobného.

Na druhou stranu se Obama dostal v samotné Americe pod palbu kritiky kvůli svým postojům k přerušení těhotenství a embryonálnímu výzkumu. Rychle se zformovaly dvě strany, jedna republikánská, sledující politiku Pro Life, zaměřenou na ochranu života od jeho samotného početí a na model tradiční rodiny, druhá demokratická, Pro Choise, která chce ponechat svobodu volby jak v těhotenství, tak v soužití partnerů. Oba tábory mají své fundamentalisty a snaží se ten druhý porazit. Naprostá většina katolíků patří pochopitelně do tábora Pro Life a naprostá většina liberálů do tábora Pro Choise, do něhož patří i Obama. Ten se ovšem snaží o zprostředkování mezi oběma tábory a navrhuje vzájemný dialog, pokoušející se o "společnou základnu", Common Ground. Je to samozřejmě úsilí s velmi nejistým cílem, protože sjednotit Američany v některých otázkách je téměř nemožné. Obama to v poslední době poznal se svým plánem zajistit pro každého zdravotní pojištění. Pro nás Evropany samozřejmá věc, pro Američany sporná a tak by bylo možné pokračovat dál.

Největší problémem je ovšem otázka národní bezpečnosti. Kdybych to měl formulovat co nejobecněji, řekl bych, že pro Obamu je prioritní zachování amerických práv a svobod a pro protivnou stranu, reprezentovanou například bývalým viceprezidentem Dickem Cheneyem, je prioritní národní bezpečnost, v jejímž zájmu je možné a přípustné tyto hodnoty suspendovat. Cheney to formuloval tak, že v boji proti terorismu neexistuje žádná střední cesta. V zájmu národní bezpečnosti je možné podezřelé i mučit. Tento spor je obtížné správně posoudit. Určitou odpověď nabízí ovšem renesanční myslitel Machiavelli. Ten ve svém díle Vladař uvádí, že panovník, aby udržel stát, může použít jakékoli metody, třeba i zavrženíhodné. Ale pod podmínkou, že budou použity účelně a na omezenou dobu. Jakmile se ale tyto metody začnou praktikovat nadbytečně a po delší dobu, obrátí se proti zamýšlenému cíli, například zamezení dalších teroristických útoků. V Iráku ve vězení Abú Ghrajb byli mnozí vězni mučeni zcela nesmyslně a opakovaně a obrátilo se to proti Američanům - místní obyvatelstvo podporovalo Al-Kajdu, která se Američanům jakoby mstila a americké veřejné mínění se obrátilo proti Bushovi a jeho lidem. Teprve po uzavření věznice a veřejném odsouzení mučitelů se situace zlepšila. I zajatci, podezřelí ze závažných zločinů, jsou totiž lidé a mají svá lidská práva, například by neměla být dlouhodobě ponižována jen jejich lidská důstojnost takovým způsobem, jak se to dělo v Abú Ghrajbu. Postoj Cheneyho je tedy pod úrovní Machiavelliho. Jeden z českých buschovců nedávno napsal, že pohádka okolo Obamy skončila. Svědčí to o tom, že autor pokládá úsilí o spravedlnost a dodržování lidských práv a svobod za pohádku a chtěl by se patrně vrátit do světa, v němž vládne násilí a bezohledná síla, kdy se na sílu odpovídá jenom silou. Jenže takový svět nikdy nebyl a nebude. Vždy v něm bude obojí, jak touha po spravedlnosti, tak násilí a budou se střídat jejich období. Bush a jeho vláda začali s velkým morálním étosem, protože otevřeli ve jménu svobod válku proti mezinárodnímu terorismu a získali pro ni značnou část světa. Bohužel skončili v morální devastaci, bezúčelném používání násilí a vyhrožování násilím. Mezitím se jim téměř zhroutila domácí ekonomika a prudce vzrostla nezaměstnanost. Proto byl zvolen novým prezidentem Obama. To, že už dnes nevzbuzuje takové nadšení u Američanů, je spíše dobrým příkladem jejich pragmatičnosti, ale neznamená to, že by se od něj odvraceli. Ekonomika se zvolna stabilizuje a oceňují se i Obamovy zahraničně politické aktivity. Bushovci si na oslavy budou tedy muset ještě počkat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .