O největším nebezpečí pro tuto zemi

Jak dnes víme tento pojem má teď u nás nejblíže k tomu, čemu říkáme organizovaný zločin, zasahující až do nejvyšší míst státní správy. Pocítil jsem proto jisté, i když vůbec ne radostné zadostiučinění při čtení článku Martina Fendrycha ve třicátémšestém čísle časopisu Týden. Tento bystrý komentátor, který nezapomeňme v devadesátých letech náměstkem ministra vnitra, jednoznačně potvrzuje, že právě onen mafiózní organizovaný zločin, nabourává nejvíce bezpečnost a ekonomiku naší země. Fendrych jej dokonce staví i před nebezpečí terorismu, jemuž je Česká republika vystavena méně, než ovlivňování státních zakázek privatizací a dalších závažných věcí, právě organizovaným zločinem. Že to vše je spojeno s magickým působením korupce, penězi a mocí není snad třeba dodávat.

Z Fendrychových vývodů logicky vyplývá, i když o tom výslovně nepíše, že působení organizovaného zločinu na chod tohoto státu, představuje i větší nebezpečí než to, proti čemu zbrojí naše armáda tj. proti vnějšímu vojenskému ohrožení, nebo proti čemu brojí většina demokratických politiků, tj. proti možnosti návratu komunismu. Proto by v pronásledování současných mafií, které u nás očividně řádí, měl být nějaký pořádek. A tady je důvod k zamyšlení v pravdě pochybovačnému.

Jistě, všechno co zde uvedu nepatří do kategorie organizovaného zločinu, ale kolik neuvěřitelností už jsme museli za těch uplynulých sedmnáct let spolknout. Některé už z doby náměstkování Martina Fendrycha na vnitru, třeba komický pokus o zatčení bratří Helbigů, pro které si policisté přišli, a když byli od nich žádaný jakýsi zatýkací papír, tak jako ty strážníčci z nejhloupější satiry je ponechali bez dozoru a oba odšlapali pro ten papír. Bratři Helbigové pak museli být dlouho honěni po celém světě Interpolem. Jejich kontakt s někdejším federálním ministrem vnitra Petrem Čermákem ODS, byl dobře znám. Pak zde byl zajímavý případ pana Dražila, jemuž ministerstvo spravedlnosti ze zdravotních důvodů přerušilo výkon sedmiletého trestu za podvody.

Dotyčný však místo aby si dal operovat kyčel, opatřil si snadno nejen řidičský průkaz, ale i nový pas a byl pak rovněž po celém světě a teprve až za několik let, po dobře hlídaném procesu byl hermeticky zavřen na Mírově. Tady zase byla zcela prokazatelně zainteresována tehdejší kancelář prezidenta republiky. A tak bychom mohli pokračovat přes případy Milana Šrejbra s vazbou na ODS, Viktora Koženého s vazbou na autoriku kupónové privatizace, dále na Petra Macha s vazbou na opět na Petra Čermáka na Miroslava Jedličku s vazbou na Miroslava Šloufa ČSSD, či na Karla Srbu s vazbami opět na Miroslava Šloufa či Jana Kavana oba ČSSD. No a to už přicházíme na pány Přibyla, Doležela, Jakubíka či Kadlece s vazbou na Stanislava Grosse ČSSD, a také na úchvatnou sebevraždu policejního plukovníka Zdeňka Janíčka, který si při svém vlastním pověšení dokázal zasadit devětadvacet ran nožem.

Policie to s klidem odložila, a teprve nejvyšší státní zástupkyně Vesecké na to po čase začalo být něco divné. A neuvěřitelný únik Radovana Krejčíře, jeho ženy i psů s černošické vily na Seychely. To vše zcela neprůhledně zamotáno s teď za cosi nerelevantního odsouzeným, ale stále na svobodě chodícím Tomášem Pitrem a perfektně zastřeleným Františkem Mrázkem a s jakýmsi všemi zapomenutým usnesením Grossovi vlády o privatizaci Unipetrolu. Z něhož se nepořizoval zápis. Kromě toho dosud blíže neznámé bio-lihové propletence, úspěšně navazující na nikdy pořádně vysvětlené aféry s lehkými topnými oleji, administrovanými z ministerstva financí Ivana Kočárníka ODS, a do toho velké a často prokazatelně nevýhodné, či zcela zbytečné zbrojní obchody pana Hávy z Omnipolu, ve spojení s Miroslavem Kalouskem KUD-ČSL, a dvojí nejdřív odvolaná nákupní a pak nájemní velkoakce s gripeny se stejnými propagátory.

A naposled tedy i obrněné transporty Steyer v souvislosti s Karlem Kühnlem US-DEU a automatické dálniční mýtné Kaš s Milanem Šimanovským KDU-ČSL. To všechno a ještě mnohé jiné je jaksi na spadnutí. Jestliže však pan plukovník Kubice z toho co jsem zde namátkou vyjmenoval, víme jen něco, dá to dohromady s vyloženými klepy, a to všechno se opět záhadnou náhodou dostane na veřejnost přesně čtyři dny před volbami, pak to zajisté není ten pravý způsob, který by nás měl před obrovskými chapadly organizovaného zločinu ochránit, ale opět to jen zavání tím nejhorším, totiž propojením těchto obludných nepravostí s politikou a ekonomikou tohoto státu. Člověka přitom ani nenapadne, zda-li to není i tím, že většina aktérů je už v politice a ekonomice příliš dlouho.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .