O nedělním referendu diváků Primy

Bylo totiž až dojemné poslouchat v obou nedělních televizních debatách, jak komunistická poslankyně Rujbrová na Primě naprosto svorně se svým odéesáckým kolegou Římanem na Nově, vychvalují pestrou paletu názorů o Evropské unii ve svých partajích. Ty teď dokonce, od onoho měkkého "ano" u ODS a měkkého "ne" u KSČM, přecházejí i k odpovědím jednoznačnějším. Jenže, a to je opravdu parádní, místopředseda ODS, Ivan Langr, prohlašuje pravý opak doporučení své strany a svůj hlas pro vstup prý nedá. Zatímco místopředseda KSČM, Jiří Dolejš, rovněž proti doporučení své strany bude zase hlasovat pro.

Kam jen zapsat takovouhle stranickou pluralitu. Jenže každý trochu zkušenější pozorovatel naší politické scény a momentální situace na ní si může být jistý, že tady asi nejde tolik o rozmanité názory podložené nějakými argumenty, ale o taktiku, která se právě těmto stranám stala hlavním účelem jejich bytí. A tím je komplikování života vládě Vladimíra Špidly a mařením toho, co je nejvýraznějším bodem a nejpevnějším svorníkem její existence. To jest, dovršení našeho vstupu do Evropské unie.

Z toho plynou všechny ty kritiky vládou prováděné předreferendové kampaně, která má občany přesvědčit, aby se vyslovili "pro", a hledání sebemenších hnid, které by mohli tuto vládní snahu nějak oslabit a diskreditovat. Je to počínání velmi nezodpovědné a malověrné. Příslušníci i pohlaváři obou opozičních stran, snad jen s výjimkou těch nejzakyslejších komunistů, velmi dobře vědí, že prohrané referendum by je sice asi skutečně zbavilo jařma Špidlovy koaliční vlády, ale snad i oni si dovedou představit situaci, která by pak i pro ně nastala, až by jejich země zůstala trčet uprostřed Evropy sama a bez možnosti účastnit se spolu s ostatními rozhodování o společných evropských záležitostech.

Tady přestávají všechny vnitropolitické hrátky s čertem. Sama nedělní Partie televize Prima v této věci vyslala memento více než varovné. Zatímco komunistická poslankyně Rujbrová a unionistický ministr Němec hovořili s moderátorem Podzimkem páté přes deváté a nahoru i dolů, diváci pořadu tiše telefonicky odpovídali na otázku, kterou dostanou při referendu. Jste pro vstup České republiky do Evropské unie podle smlouvy o přistoupení?

Ministr Němec sám byl samozřejmě pro, poslankyně Rujbrová proti, ovšem už ne tak samozřejmě. Jí vadila ta klauzule o přístupové smlouvě, jejíž tisíce stran nikdo nechce číst. A výsledek hlasování diváků byl pak takový, že ani jeden z účastníků Partie nebyl schopen na něj reagovat, neboť z něho tuhla krev v žilách. Slyšte, slyšte. Šedesát čtyři procent proti, třicet šest pro.

Přímý svědek takové hrůzy si přirozeně položí otázku, kdo to v neděli v jednu hodinu po poledni mohl koukat na Primu a telefonovat. A vyjde mu pravděpodobná odpověď, že to asi nebyli lidé mladí, kteří v tuto dobu mívají jiné starosti a jinou zábavu. Také nelze vyloučit, že někteří zarytí odpůrci vstupu mohli hlasovat víckrát. Nejspíš však to byli lidé starší, kteří i v průzkumech projevují největší obavy z ohrožení svých životních jistot, jakoby následky referenda měli být především jejich záležitostí. Jenže toto bude referendum doslova historické.

A moudří starci si uvědomují, že důležité není, co to přinese jim, ale jejich dětem a vnukům. A proto budou hlasovat pro. Je jistě také otázka, kolik jednotlivců do Primy skutečně volalo. Já jsem například seděl u telefonu a svoje ano jsem tam nezavolal. Protože to nečiním jaksi ze zásady. Pak je ovšem rozdíl, jestli volalo lidí sto anebo milion. V tom druhém případě by to znamenalo šest set čtyřicet tisíc hlasů proti. Rozhodně však musím přiznat, že mě to nedělní poobědové referendum diváků Primy silně znepokojilo.

Je to jen další důvod pro všechny mladé, aby si svou budoucnost nedali zkazit od lidí, kteří už nechtějí opustit teplou pec českého Honzy a v okolní Evropě nevidí ani skulinku nové naděje.