O naší zpozdilosti

Zatímco dnes musí u nás nový řidič prokázat své teoretické znalosti a schopnost řídit před zkušebním komisařem obecního úřadu (dříve policistou), nově by roli státní instituce převzala soukromá instituce. Její komisaři by museli mít vyšší vzdělání, než jaké bylo požadováno dosud. Tato změna by řidičský průkaz zdražila asi o dva tisíce korun, z dnešních osmi na deset tisíc.

Nový zákon také počítá s daleko přísnějšími závěrečnými testy. Žadatel o průkaz by skládal zkoušky z konstrukce vozidla, pravidel silničního provozu, zdravotní přípravy, zásad bezpečné jízdy a samotného řízení. V současné době mu kromě jízdy v přítomnosti komisaře stačí vyplnit správně jeden test, jako je tomu jinde v Evropě.

Přitom zdravotní přípravu každý absolvuje už na základní škole a znalost konstrukce auta už nikomu nepomůže, protože moderní auta si už nikdo sám doma - jak tomu bylo dříve - opravovat nemůže. Většina agregátů je řízena elektronicky a bez speciálních testovacích zařízení se nikdo při jejich nastavování a testování neobejde.

Narážíme stále na stejný problém: U nás ještě nemůže každý, kdo chce, studovat. Před univerzitami se stojí fronta nebo tam sedí nějaký asistent, který si vymýšlí otázky, aby na ně nikdo neuměl odpovědět a uchazeči se na univerzitu nedostali, místo aby se je snažili všechny nalákat, povzbudit, motivovat a pak podpořili ty nejinteligentnější k dalšímu specializovanému studiu.

Vlastně nahrazuje složitou práci, která spočívá v motivování lidí k tomu, aby si osvojili co nejvíce dovedností tím nejjednodušším, co se úředníci naučili za totalitních režimů, a sice kádrováním: zakazováním, omezováním, šikanováním, odrazováním.

Jinými slovy všude pěstujeme nevýrazné úředníčky, kterým propůjčujeme moc a důležitost tím, že jim dovolujeme, aby vymýšleli, jak to zařídit, aby se člověk nedostal na vysokou školu nebo neudělal řidičský průkaz, místo toho, abychom nastavili celý systém ve společnosti tak, aby důležitost občanů se odvíjela od velikosti jejich sociálních výkonů.

Tato naše zpozdilost v základním půdorysu uvažování bude mít v otevřené Evropě jen dva možné důsledky: Ti schopnější a dravější odejdou studovat a žít do jiných zemí a specialisté na kádrování se propadnou na okraj společnosti, kterou budou za to nenávidět. To rozhodně není politika orientovaná k našemu úspěšnému a rovnému napojení euroatlantické civilizaci.