O Kyrgyzstán se přou Moskva a Washington

A propos - papír a bitva u Talasu: Arabové odvlekli čínské zajatce do Samarkandu a tam je údajně donutili vystavět papírnu. Možná je to jen pověst – ale papír je prokazatelně čínský vynález a víme jistě, že do Evropy cestoval přes islámský svět.

Talas je nyní v Kyrgyzstánu. Právě v Talasu začaly minulé úterý nepokoje, které nakonec vyústily v pád kyrgyzského prezidenta Bakijeva. A historie se opakuje i jinak: i dnes bojují o vliv ve Střední Asii dvě mocnosti - Rusko a Spojené státy. Může být kyrgyzský převrat důsledkem tohoto zápasu? Anebo je to čistě vnitrokyrgyzská záležitost? Něco, co si Kurmanbek Bakijev sám přivodil špatnou správou země?

Bakijevova vina je nesporná. Před pěti lety vzbudila na Západě velké naděje tzv. tulipánová revoluce. Bakijev po ní nahradil prezidenta Askara Akajeva, jehož vláda se dá shrnout jako autoritářská, nepotická a zkorumpovaná. Vedení státu bylo za Akajeva bohaté - zatímco obyčejní Kyrgyzové zůstávali chudí. Zásahy proti opozici sice nebyly tak tvrdé jako v jiných středoasijských státech, ale v rukavičkách se s ní také nejednalo.

Nový režim v čelem s Bakijevem byl příslibem změny a někteří západní komentátoři začali spekulovat, zda se úspěch demokratizačních hnutí hned ve třech postsovětských státech – v Kyrgyzstánu, Gruzii a na Ukrajině – nemůže ve větším měřítku zopakovat v Rusku.
Bohužel, i Kyrgyzstán se brzy vrátil do starých kolejí. Bakijev se poměrně rychle rozhádal se svými politickými spojenci a začal vládnout bez nich, stejně autoritářsky jako Akajev. Obklopil se hned šesti příbuznými, které jmenoval do vysokých funkcí a kterým dovolil, aby se obohacovali na úkor společnosti. Jeho vláda tvrdě omezovala svobodu slova. Bakijevovi kritici přicházeli o život, anebo mizeli.
Není divu, že Kyrgyzů, kterým prezident a jeho věrní vadili, přibývalo. Otázkou však je, zda Bakijevův pád neuspíšil někdo z ciziny. Podezření přirozeně padá na velmoci, které mají v Kyrgyzstánu své zájmy, na Rusko a Spojené státy.

Spojeným státům však Bakijevův pád udělal čáru přes rozpočet. A to přesto, že jejich vztah s kyrgyzským prezidentem rozhodně nebyl idylický. Strávit ten kousek, který Bakijev loni provedl Washingtonu, to vyžadovalo silný žaludek.

Američané mají v Kyrgyzstánu pronajatu leteckou základnu Manas. Nezbytně ji potřebují, kvůli dopravě vojáků a materiálu do Afghánistánu. Je to mnohem bezpečnější a vlastně i kratší trasa než doprava z Pákistánu. Bakijev však loni Američany z Manasu vypověděl – a udělal to záhy poté, co od Moskvy dostal nízko úročenou půjčku ve výši dvou miliard dolarů a další pomoc za 150 milionů. Zoufalí Američané nakonec Bakijeva umluvili, ale stálo je to trojnásobné zvýšení platby za pronájem základny. I tak byli rádi. Proto Washington nechával výraznější kritiku poměrů v Kyrgyzstánu jen na amerických médiích.
Podezřelý číslo dvě - Rusko.

Rusku, na rozdíl od Spojených států, Bakijevův pád jednoznačně prospěl.
Moskva se kdysi smířila s odtržením středoasijských republik, ale doufala, že jejich samostatnost bude formální a rozhodující vliv si v nich uchová ona. Dočkala se pak mnohých zklamání – a nejhorší pro ni bylo, když si Američané zřídili základny hned ve dvou středoasijských republikách, v Uzbekistánu a právě v Kyrgyzstánu. Uzbekistán se s Američany rozkmotřil a ze své základny je vykázal, ale kyrgyzský prezident Bakijev to přes veškerou snahu Moskvy neudělal: jak už jsme řekli, Manas nakonec zůstal Američanům.

Bakijevovy pokusy o lavírování mezi oběma mocnostmi nesla Moskva velmi těžce.
Před nynějším kyrgyzským převratem se prý jeho vůdci setkali s ruskými politiky, konkrétně s premiérem Putinem, a Moskva jim přitom údajně slíbila všestrannou podporu. Věrohodnost takových zpráv se nyní prokázat nedá. K mání jsou jen nepřímé důkazy. Ruská média cupovala situaci v bakijevovském Kyrgyzstánu tak svědomitě, že to činilo dojem cílevědomé kampaně. Ruští politici nezůstávali stranou. Po převratu si pospíšili s jeho pochvalou a novým kyrgyzským vládcům slíbili pomoc. Ve středu ji ruský ministr financí Alexej Kudrin konkretizoval: pomoc a půjčky za 50 milionů dolarů, a když bude zapotřebí, dá Moskva i více.
Co z toho vyplývá? Že by v této chvíli bylo velice zpozdilé plesat, že v Kyrgyzstánu triumfovala spravedlnost, ba demokracie. Možná je to jen klasická změna po kyrgyzsku: změní se vládci, nikoli však styl vládnutí. S tím rozdílem, že u nových vládců, aťsi dnes říkají, že se dohodnou i s Američany, reálně hrozí, že budou naslouchat hlavně Moskvě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.