Nový způsob ochrany historických budov

Yorská katedrála, v níž sídlí arcibiskup z Yorku, je v severní Evropě jednou z největších staveb svého druhu. Zároveň je i typickým příkladem historické budovy, kterou ohrožuje znečištěné ovzduší. Katedrála v gotickém slohu byla dokončena a vysvěcena v roce 1472. Hlavním stavebním materiálem je dolomitický vápenec, který po celé dekády narušují kyselé deště, oxid siřičitý a další vzdušné polutanty.

Vědci z Cardiffské univerzity pro Yorskou katedrálu a samozřejmě i další historické budovy postavené z vápence vyvíjejí nový typ ochranného nátěru. Skládá se z mastných kyselin odvozených od olivového oleje a fluorovaných sloučenin alkylsilanů, které zvyšují odolnost vápence vůči znečištění a jeho povrchu dodávají hydrofobní vlastnosti. Experimenty v Yorské katedrály ukázaly, že jediná vrstva nátěru chrání vápenec před atmosférickou korozí, na níž se podílejí chemické sloučeniny i drobné částice rozptýlené ve vzduchu. Nátěr podle vědců minimalizuje především škody, které způsobuje oxid siřičitý a částice obsahující sulfáty.

Nátěry, které mají chránit historicky významné budovy před znečištěným vzduchem, známe už z dřívějška. Nový typ má oproti nim výhodu v tom, že neblokuje mikrostrukturu vápence a dovoluje mu „dýchat“. Na stavbě pak nevznikají skvrny plísní a usazených solí.

Zdroj: University of Iowa, Scientific Report