Nové náboženství informací: kopimismus
Švédsko se stalo zemí s nejnověji uznaným náboženstvím. Těžištěm kopimismu však není bůh či posmrtný život, ale sdílení informací.
Kopimistická církev byla založena před 15 měsíci a po dvou marných pokusech se dočkala oficiálního uznání. Švédské úřady ji 5. ledna letošního roku zařadily mezi pravoplatné církve. Podle rozhovoru, který časopisu New Scientist poskytl jeden z jejích zakladatelů, 20letý student filozofie Isak Gerson, má církev asi 3000 členů. Jejich vírou je posvátnost informací a jejich šíření kopírováním. A podobně, jako mají křesťané a židé své desatero, má kopimistická církev čtyři hlavní přikázání:
Všechny vědomosti patří všem.
Hledání vědomostí je posvátné.
Šíření vědomostí je posvátné.
Čin kopírování je posvátný.
Vírou v boha nebo posmrtný život se kopimisté nezabývají. Jejich vyznáním je komunikace a zcela neomezený přístup ke znalostem a informacím, který podle nich zajistí rozkvět lidstva. Kopírování se pro kopimisty stává náboženským rituálem, který uctívá hodnotu informace. Novátorská církev se však drží tradice, že náboženství potřebuje symboly. Kopimisté mají ve znaku pyramidu s písmenkem K (samozřejmě volně šiřitelnou), a posvátný význam pro ně mají i běžně užívané počítačové zkratky Ctrl+C a Ctrl+V.
Pro badatele, kteří zkoumají vývoj náboženství, bude vznik kopimismu bezesporu zajímavým momentem. Otázkou však je, jak si jeho členové poradí s praktikováním své víry a výzvou „Copy, download, upload!“, aniž by se dostali do rozporu se současným právem.
Zdroj: Church of Kopimism, New Scientist
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
