Nové dilema světové politiky

Brusel, řečeno jinak, je ochoten platit evropským farmářům za neprodukování zemědělských plodin. neboť už je nedokáže bránit na otvírajícím se globálním trhu před konkurencí. Už v takzvané Agendě 2000 - což bylo jakési programové prohlášení Evropské pro toto století - dávala evropská komise rolníkům nové poslání. Udržovat krajinu jako jednu z velkých evropských hodnot. Subvence směrované do zemědělství měly a mají napříště sloužit k rozvoji venkova, a ne už k podpoře exportu obilí, cukru a dalších příliš draho vyráběných plodin a živočišných výrobků. Už také proto, že subvencovanými exportními cenami, tedy cenami nereálně nízkými, evropské zemědělské produkty konkurovaly a konkurují cenám zemědělských produktů třetího světa a brání tak vlastně chudým zemím v rozvoji zemědělství a v rozvoji vůbec.Důsledkem je pak i přistěhovalecká invaze z chudých zemí do bohaté Evropy. Důsledkem evropské zemědělské politiky spočívající v subvencování drahé výroby potravin byl a je - druhotně - také odpor veřejnosti k zemědělství jako takovému. Média to dovršila tím, že zemědělství vydávala a za černou ovci ekonomiky, parazitující na tom, co se vydělá v jiných odvětvích.

Pak se ale imperativem doby stala ochrana planety před klimatickou změnou. Vznikla nutnost snižovat používání fosilních paliv. Dnes už je to nevyhnutelné nejen kvůli emisím ale také kvůli ceně ropy. Některé zemědělské plodiny - jen namátkou: cukrová třtina, řepka, obilí - dostaly novou perspektivu: biopaliva. V Evropě, kde bylo zemědělství kvůli globalizaci trhů a konkurenci třetího světa téměř bez perspektiv, přinesla farmářům orientace zemědělské produkce na biopaliva novou naději. Mimo jiné i na to, že berličku evropských dotací budou moci odhodit. Neznám zemědělce, který by se nechtěl uživit výsledky své práce a získat tak zpátky důstojnost svého stavu.

Za posledních přibližně šest měsíců vyšla ale najevo nová tvrdá pravda. Spočívá ve ve zjištění, že i biopaliva mají podíl na znečišťování ovzduší, že ani jejich výroba se neobejde bez spotřeby energie - a tu přece chceme snižovat - ale hlavně, že poptávka po tzv. průmyslových zemědělských plodinách dramaticky zvedá ceny zemědělských a potravinářských výrobků. A že je to jev globální. Jenomže v těch regionech, kde většina lidí žije pod hranicí chudoby, hrozí zvýšená poptávka po zemědělských plodinách zvedající neúnosně jejich ceny sociální katastrofou, někde přímo hladem, a také sociálními bouřemi. Ty už se začaly vyskytovat.

Měřeno časem dějin, nové dilema světové politiky vzniklo rychlostí blesku, Za pouhých pár měsíců. To dilema zní: Je třeba vrátit všechno zpátky, vrátit zemědělské práci její výlučné poslání, to je živit národy, živit lidstvo, a ne sloužit výrobě nových pohonných hmot, která je samozřejmě větší tam, kde je menší hlad? Nebo stačí jen zorganizovat a zaplatit potravinovou pomoc směřovanou do těch zemí, v nichž hrozí nepokoje, a nenechat se tedy odvrátit od využívání části zemědělské výroby na průmyslové účely, tedy na výrobu biopaliv ? Musí svět skutečně najednou volit mezi obranou proti klimatické změně a obranou proti hladu? Zní to přehnaně, ale v podstatě tu ta hamletovská otázka opravdu vyvstala. Politikům vysoce rozvinutých zemí se zatím do té zásadní volby nechce. A přicházejí s argumenty, které vinu za růst cen potravin a jejich nedostatek rozptylují. Vinu na zdražení potravin prý nemá jen použití zemědělských plodin na výrobu biopaliv, ale také umělá hnojiva, pesticidy monokultury, což jsou faktory, které vyčerpávají půdu. A stejně jako u finanční krize, vinu mají také nekontrolavané a neomezované spekulace s cenami. A vlastně ještě není nikde spočítáno, jaký je podíl průmyslového použití zemědělských plodin na současné potravinové krizi, na spotřebě energie, na emisích. A krom toho, časem se přejde k od využití samotných plodin na využití odpadu potravinářské výroby. Podobných argumentů proti nutnosti vrátit zemědělství jeho původnímu účelu přibývá.

Evropská komise zatím nehodlá ustoupit od svého programu vysokých parametrů, kterých se má ve členských zemích dosáhnout v podílu biopaliv na pohonných hmotách. Komisařka EK pro zemědělství a venkov Marianne Fischer-Boelová tvrdí, že cenová exploze v potravinách souvisí spíš - už v této chvíli - s klimatickou změnou, s povodněmi, se suchem. Argumentuje take tím, že Rusko a Ukrajina snížily podstatně zemědělský export. V Číně a v Indii podle ní nebyl zaznamenán dramatický růst poptávky. Ostatně v Evropě se použila na výrobu biopaliv jen dvě procenta produkce obilovin.

Zatím tedy se dá závěrem říci, že světová a evropská politika popírá, že by stála před dilematem, zda řešit hlad, nebo řešit klimatickou změnu, zda vzdorovat cenám potravin nebo vzdorovat ceně ropy, Nemá ještě jasno. Nemá ještě odpovědi na všechny otázky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .