Nová vláda a Romové

V dnešní době nejde zrovna moc kočovat, o drobná řemesla nemá nikdo zájem: tatam je doba, kdy se drátovaly hrnce a mísy. Neosvědčilo se ovšem ani hromadnější ubytování - každá ulice nebo panelák s převahou Romů se začaly velmi brzy nazývat ghetem, protože ghetem skutečně byly. Ghetem, obtěžujícím své okolí. Vzpomeňme si jen na Matiční ulici nebo na Chánov a na problémy s tím související. Pokračujme dále - má-li si na stejné místo zaměstnavatel vybrat bílého nebo Roma, tak si vybere vždy bílého. Nezaměstnanost mezi Romy je proto nesmírně vysoká.

Před časem se vedly ještě spory, máme-li nutit Romy k integraci, či jim ponechat jejich způsob života. Nevěřím báchorkám, jak Romové v mercedesech kočují po Německu, či Španělsku. Musí jednak něco jíst a za něco musí kupovat benzin nebo naftu. Život se posunul zase o kousek dál a – podle mého názoru – dnes už jde j e n o integraci, o začlenění Romů do většinové populace, i když to je běh na dlouhou trať. Na několik generací.

Nevím, kolik generací brali v úvahu vyjednávači budoucí koaliční vlády, ale potěšitelné je, že s problematikou chtějí něco dělat. S integrací je třeba začít již od začátku. Myslím, od začátku života. Vyjednávači se dohodli, že by vláda měla zavést povinnou roční předškolní docházku. Pro všechny samozřejmě. Pro malé Romy ale i proto, aby přivykli češtině a učebním návykům jejich českých kamarádů. Škola, která bude integrovat romské děti do svých tříd, může být v budoucnu lépe hodnocena a více podporována. Zkoušky pro děti pátých a devátých tříd budou materiálem, který bude sloužit výhradně školám a rodičům.

A nyní pro nezasvěcené. Proč se vůbec mluví o integrování romských dětí do tříd? Inu proto, že skoro celá jedna třetina Romů, opakuji skoro celá jedna třetina Romů – alespoň dle informace Lidových novin – chodí zbytečně, to znamená bez jakékoli mentální nedostatečnosti, do bývalých zvláštních, dnešních praktických škol. Citujme všeobecně uznávanou autoritu, jíž byl bezesporu zesnulý Otakar Motejl: Neexistuje oprávněný rozlišující důvod, kterým by bylo možno odůvodnit nepřiměřeně vysoké procento romských dětí, doporučených ke vzdělávání do základní školy praktické, konec citátu.

Tady je třeba začít. Ale bez iluzí a bez alibizmu, že tím jsme vlastně podali pomocnou ruku a kdo ji nepřijímá, tak je to jeho chyba. Spousta romských rodičů své děti do školy ke gádžům třeba nepošle, protože se gádžů o nic nebudou prosit. Jenže ten běh na dlouhou trať několika generací je třeba začít právě tady, protože tady se všechno, co bude v budoucnu, rozhoduje. Až budou mít Romové dostatek vzdělaných lidí, kteří budou ty ostatní ke vzdělání nutit, pak už to bude možná běh na relativně krátkou trať. Ale to je hudba daleké budoucnosti, která začíná právě u té integrace dětí. Proto je tak důležitá – prostě zvyknout si na sebe. Zvyknout si na sebe zejména při vzdělávání.

A nemylme se. To není problém Romů, nebo: jenom Romů. To je problém především většinové populace, jež by měla mít zájem na tom, aby ustaly všechny ty rasistické potyčky, i když jsou třeba někdy vyvolány z romské strany. Je to problém především většinové populace a ta by jej měla řešit i za cenu pozitivní diskriminace. Protože jeho vyřešením by zmizela etnická diskriminace, ať skutečná nebo jen zdánlivá, jedné části občanů této země.

Příkladem takového alibizmu gádžů mně skoro připadá monstrózní akce, zvaná Dekáda romské inkluze. Především – inkluze znamená česky něco jako včlenění, tedy v podstatě to, o čem jsem před chvílí hovořil. Jenže tato akce – jak naznačuje název – probíhá deset let, od roku dva tisíce pět do roku dva tisíce patnáct, tedy jakýchsi snad ukázkových deset let. Zakládajícími organizacemi jsou všechny možné evropské instituce, jako je Světová banka a Rada Evropy a potom všechny možné romské instituce jako je Evropské středisko pro práva Romů v Budapešti nebo Evropská romská informační kancelář v Bruselu. Česká republika přistoupila k této iniciativě v roce dva tisíce pět a za stát ji tehdy podepsal paradoxně ministr Němec, jemuž - jak píše známý romský aktivista Karel Holomek – byla problematika Romů naprosto lhostejná. Co hůře – dočetli jste se někde o tom, že současné předsednictví převzala za účasti premiéra koncem června Česká republika? Snad se dočteme něco ve vyhodnocovací zprávě za rok, po uplynutí našeho předsednictví. Jestli na to nebude škoda tiskařské černi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.