"Nová" studie o Romech, verze Čunek

Nejnověji jde - lidově řečeno - s kůží na trh na, řekněme, jeho vlastním písečku. Jde o nejnovější studii k tzv. "romské" problematice, kterou předkládá jím vedené ministerstvo pro místní rozvoj.

Úvodem je jistě poutavé připomenout, že od roku 1990 bylo v České republice přijato zhruba sedmdesát usnesení vlády a tři koncepce k problematice tzv. "romské integrace". Okolnost, že situace v této oblasti je i nadále spíše tristní, nemění nic na to, že se exekutiva přinejmenším snaží s touto problematikou cosi udělat.

Na druhou stranu všichni, a doufám, že skutečně všichni v této zemi alespoň tuší, že složitá problematika soužití většiny s romskou menšinou nemá žádné jednoduché řešení, a že je jaksi počítáno s tím, že to prostě bude trvat celé generace, než se všichni dopracujeme k nějakým snad lepším výsledkům.

Na třetí stranu - spisek ministerstva pro místní rozvoj nese snad všechny znaky typického byrokratického řešení problematiky, kterou mohou pomoct vyřešit pouze a toliko živí lidé. Už jen samotný název studie je výjimečně precizní ukázkou toho, jak i v názvu stati zápolí státní úřednictvo s úskalími tzv. politické korektnosti, a to až na samou mez srozumitelnosti.

Neboť, nastojte: název studie zní "Návrh koncepce přístupu státu k řešení problémů deprivovaných částí měst obývaných převážně občany romského etnika". Konec názvu.

Studie, která v úvodu celkem zeširoka a věcně poučeně vysvětluje problematiku vzniku problému, už jen stylistikou nepopírá, že jejím autorem bezpochyby není pan Čunek, nýbrž některý z jeho odborníků. Při vší úctě k panu místopředsedovi vlády, takto věcný a srozumitelně formulovaný text se mi dosud v jeho podání nepodařilo zachytit.

Vzhledem k tomu, že jak shora naznačeno, integrace romského etnika, pro něž studie zavádí další (veřejnost jistě trochu matoucí) výraz, totiž "sociální inkluze", je během na dlouhou trať. Zkušenosti z jiných zemí a jiných zainteresovaných osob, hovoří většinou o tom, že do této oblasti je nutné investovat značné částky za souběžných značných investic v podobě lidí, kteří trpělivě prostě "vychovávají" cílovou menšinu tak, aby v delším horizontu (jak to tedy nazývá ona studie) "inkludovala" (snad asi "vklouzla" či "vplula", "vplynula", a podobně) do většinové společnosti.

Čunkova studie (ať už je jejím autorem kdokoli) má podobné ambice. Tentokrát variuje používání státních prostředků pro tento účel tak, že by nemělo jít jen o rozhazování státních peněz např. prostřednictvím nedokonale kontrolovaných dotací, leč navrhuje jejich distribuci do nižších pater státní správy tak, aby - jinak řečeno - stát prosazoval své záměry na lokální úrovni v součinnosti se samosprávami, ale v rámci přenesené působnosti.

Navíc zavádí - a to bude nejspíš kamenem úrazu této nejnovější studie - jakousi třístupňovou škálu, šablonu, podle níž by - s ohledem na jejich jakousi "připravenost" k integrování - byli romští spoluobčané děleni do jakýchsi tří skupin, určovaných podle jejich závislosti na sociální pomoci od státu.

V první skupině by byly rodiny nezávislé na sociálních službách a schopné normálního života ve většinové společnosti. Těm by stát nabízel lepší bydlení a (snad i nějak přesněji garantované) nabídky trvalého zaměstnání. K podmínkám tohoto přístupu by měla patřit pravidelná školní docházka, stálé zaměstnání alespoň jednoho z rodičů a řádné placení nájemného.

Do druhé, nižší skupiny by byly přiřazeny rodiny s jistými nevelkými problémy s placením nájemného a s výjimečným zneužíváním sociálních dávek. Kdo určí, co jsou (ve studii popisované) "nižší" dluhy na nájemném a kam až sahá pojem "výjimečné zneužívání sociálních dávek", není přesně jasné. Těmto rodinám by stát nenabízel lepší bydlení, žili by tam, kde dosud (to znamená třeba i v těch nově na území republiky lokalizovaných "ghettech") a byli by v zorném poli a v intenzivnější péči terénních pracovníků. Ti by jim pomáhali hledat práci, řešit problémy se zadlužením a motivovat je k úsilí o vzdělávání jejich dětí. Zde už začínají trošku potíže s tím, jak by si - podle této studie - měl stát počínat. Měl by totiž, říká studie, usilovat o rozvolnění vztahů této skupiny s širší (čtěme asi - v problémech řádně namočenou) částí rodiny. To se našim romským spoluobčanům nejspíš nebude moc líbit...

A přichází skupina třetí. Je téměř jisté, že za tenhle nápad se na pana Čunka snese řádná dávka kritiky jak od romské komunity, tak od zainteresované části většinové veřejnosti.

Skupinu třetí by totiž měly tvořit rodiny, které nestojí o zlepšení svých životů. Jak se to pozná a kdo bude ukazovat hůlkou "doprava" či "doleva" také není jisté, ale občany, kteří by byli zařazeni do této nejnižší skupiny by čekalo - pozor, teď to bude trochu drsné! - stěhování do ubytoven s pevnějším řádem a stálým dohledem. Navíc - uvažuje se, že by v těchto (řekněme) zařízeních bylo oddělené bydlení mužů a žen, nesměly by tam ani alkohol ani drogy a ještě by za to měli ubytovanci pravidelně platit.

Ať se na mne celé ministerstvo pro místní rozvoj nezlobí, ale instituce popsaná jako ubytovna s pevnějším řádem a stálým dozorem, to v klidu může být cokoli od lehké věznice po koncentrační tábor. Studie sice tvrdí, že by tento druh nepohodlí měl tuto skupinu Romů motivovat k tomu, aby se odtud dostali, ale stejně...

To, troufám si odhadnout, panu Čunkovi jen tak neprojde.

Koncepce to jakási nejspíš je, ale základní problém zůstává. Je nebo není životaschopná? Je proveditelná? Není náhodou rasistická? Nejeví znaky jakéhosi konečného řešení podle modelu, který tu už - bohužel - před nějakými sedmdesáti lety někde byl? A navíc: Chce to i druhá strana? Vždyť romské rodiny, byť žijící na - řekněme - okraji měst i společnosti - nejsou jen zvířátka někde v kleci. Jinak řečeno: kde berou autoři studie jistotu, že by nějaké "vplynutí" do většinové společnosti bylo i snem našich romských spoluobčanů?

Závěrem: o studii se hodně bude mluvit. To možná bylo hlavním cílem jejího nynějšího zveřejnění - je totiž před volbami. Lidovci hlasy potřebují. I kdyby to měly být hlasy těch "rasistů v nás".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .