Nová strana?

Jak to s Demokratickou unií, i když se nakonec spojila s Unií svobody, dopadlo, všichni víme.

Založit novou politickou stranu není žádná legrace. Nové politické strany se zakládají většinou při nějakém mimořádném politickém otřesu té které země. To byl třeba rok devatenáct set osmdesát devět a léta bezprostředně následující - v té době se založilo, nebo obnovilo u nás mnoho politických stran, včetně té nejsilnější pravicové - ODS. Některé zanikly, některé přetrvaly, ale platilo nemilosrdné pravidlo, že strana, která jednou vypadla z Poslanecké sněmovny, se tam už nikdy nevrátila. Platilo to pro unionisty, platilo to pro DEU, pro republikány, prostě pro všechny.

Řekl jsem, že strany se zakládají při nějakém mimořádném politickém otřesu té které země. Pan prezident, pan Mach i pan Havlík se domnívají, že tím otřesem byly krajské a senátní volby. Nebo přesněji řečeno, že ony volby byly pochopitelnou reakcí voličů na ideologický odklon od pravicové politiky ODS a odtud ona nutnost založit správně pravicovou stranu, jíž byla údajně původní, ale už ne dnešní ODS.

Nevím. Možná, že bude docela prospěšné se podívat na zemi, která bývá v Evropě považována za kolébku demokracie - na Velkou Britanii. Došlo - po katastrofální prohře konzervativců při měření sil s labouristy Tonyho Blaira - k zakládání nějaké konzervativnější strany než byli tehdejší Konzervativci? Dojde - po zřejmě katastrofální prohře dnešních labouristů - k zakládání ještě jiných labouristů? Nebo - dochází v Americe po prezidentských volbách k zakládání jiných Demokratů nebo Republikánů? Není výměna vlád právě jedním z nepsaných principů demokratického systému vládnutí? Aby ti, co nastupují, mohli důkladně provětrat všechno to, co se nepovedlo těm předchozím?

A nyní to zcela zásadní: při každém založení nové strany v té či oné oblasti politického spektra dojde většinou k oslabení původního subjektu a k vítězství ve volbách silné strany opačné oblasti politického spektra. Abych byl konkrétní - budou-li dvě ODS, tak určitě žádná z nich nevyhraje parlamentní poslanecké volby, ale vyhrají sociální demokraté. Žádná z nich nevyhraje volby: to musí přece vědět každý majitel těch nejnaivnějších a nejelementárnějších politických představ. Takže půjde spíš o snahu získat jakousi politickou, rozuměj stranickou, moc, o osobní ambice, než o snahu zajistit občanům pravicovou vládu.

Jenže: přečteme-li si v Lidových novinách rozhovor, který vedla paní Kalenská s předsedou-in spe nové strany, Petrem Machem a hlavně: kdyby si ten rozhovor přečetl někdo z těch, kdo by chtěl do té nové ODS vstupovat, pak by nikdo z té původní ODS nemusel mít strach z velkého odlivu původních straníků. Ředitel prezidentova Centra pro ekonomiku a politiku, Petr Mach, nezaujme zatím případné zájemce z řad politických matadorů ani přílišnou politickou zkušeností, ani osobní pronikavou vizí.

Buďme však spravedliví - přípravný výbor prý oznámí vše později, to znamená nanejvýš na začátku ledna. Přesto je pozice nové strany obestřena tajemstvím, ne-li nejasnostmi: o straně Libertas Mach říká, cituji: Předpokládám, že naše nová strana se k tomuto hnutí přihlásí. A jako jeho součást bude kandidovat do Evropského parlamentu. Značka Libertas nebude promarněna, konec citátu. Na otázku, zda bude mít nová strana se stranou Libertas společnou kandidátku, Mach odpovídá: Ne společnou. Předpokládám, že se k nim připojíme formou aliance. To neznamená, že by to byly dvě kandidátky, nebo kandidátky dvou stran. To bude kandidátka jedné strany , která se přihlásí ke hnutí Libertas, konec citátu.

Program ještě není zveřejněn, některé zásady však Mach tlumočil. Velkým tématem bude prý euro, jehož zavedení bude významným vzdáním se kompetencí ve prospěch Evropské unie. Rozhodnout by o něm měli občané v referendu, které by se mělo konat v roce dva tisíce šestnáct nebo sedmnáct a rozhodlo by o tom, zda se euro přijme k prvému první dva tisíce dvacet.

Věřím, že prezident přijal úmysl založit novou stranu opravdu vlídně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .