Nová Alitalia

Týká se to 850 pilotů, třetiny stewardů a letušek i části pozemního personálu. Nebudou vyhozeni na dlažbu - všichni budou mít tzv. nezaměstnaneckou pokladnu, která ve většině případů dosáhne 80 % posledního platu a může trvat přes 5 let. Ostatní personál podepíše s novou firmou novou pracovní smlouvu.

CAI bude zcela zprivatizována: základní kapitál přes 1 miliardu eur přinesla skupina 18 italských podnikatelů, mezi nimiž jsou některá známá jména: Roberto Colaninno - zachránce známého výrobce skútrů Piaggio, Benetton, který nejen vyrábí svetry, ale vlastní i většinu italských dálnic, druhá největší italská banka Intesa atd. Jak prohlásil Colaninno, který bude šéfem nové firmy, CAI bude hledat i zahraničního partnera, který by měl získat menšinový podíl. Podle jeho názoru v tomto okamžiku neexistují preference - zájem vyjádřila jak Lufthansa, tak Air France a v poslední době i British Airways. "Nemá cenu věc uspěchat, spojíme se s tím, kdo nám nabídne nejlepší podmínky", řekl v televizi Colaninno a dodal, že "existence národního leteckého dopravce je pro Itálii mimořádně důležitá".

Premiér Berlusconi a jeho spojenci označili uzavření celé operace za další úspěch, po likvidaci odpadků v Neapoli a zrušení komunální daně z nemovitostí. Jet tedy vše v naprostém pořádku? Ne zcela.

Pozitivní je bezpochyby vyřešení celého problému s nadějí, že v nové situaci budou i partnerské vztahy ve firmě lepší a bude méně stávek. Nicméně i ekonomové a komentátoři, které nelze označit za levicové, nejsou řešením nadšeni. Deník italských podnikatelů "Il sole24ore" poznamenal, že jarní řešení, které svěřovalo Alitalii do rukou Air France bylo lepší. Francouzi si totiž na jaře na sebe brali celou tíži dluhů Alitalie, zatímco nyní to budou muset krýt daňoví poplatníci. Mimoto do nové firmy vstoupí i společnost Air One, která je také plná dluhů - nikdo ostatně neví jak je splatí - především ale na vnitřním trhu zmizí jakákoliv konkurence a tak letenky z Říma do Turína či z Milána do Palerma budou stále dražší, protože ještě nikdo neviděl monopolistu, který z lásky k bližnímu udržuje příznivé ceny. V původně ohlášeném plánu měla CAI poprvé vykazovat zisky v roce 2010, nyní se už hovoří o roce 2011, protože jisté ústupky, které si odbory při jednán vynutily, budou samozřejmě něco stát.

Není také jisté, zda se Berlusconimu podařilo to, co bylo jeho hlavním cílem: využít boje o Alitalii ke změně rovnováhy hospodářsko-politických vztahů v místním establishmentu, přirozeně ve svůj prospěch. Tvrdá porážka levicových odborů měla otevřít cestu k novým partnerským vztahům a postavit celou současnou italskou opozici do izolace. Premiér sice zvítězil, ale za cenu, že levice, která se prozatím vyhnula knockoutu, bude vůči jeho vládě tvrdší. A tak to, co oba politické tábory slibovaly při jarní předvolební kampani, tj. že italská politická scéna přestane být neustálou politickou bitvou a na některých základních reformách bude možné se dohodnout, se opět stalo zbožným přáním a iluzí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .