Lucie Korcová

Na nacistickou propagandu plíživě navázala komunistická.  Zapovězena byla třeba jakákoliv kritika Sovětského svazu.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války?

Emoční, cílená, zastrašující. Jaké nástroje používala nacistická a komunistická propaganda? A jak ovlivnila životy lidí v Československu?

V červnu 1945 zastavily v Přerově dva vlaky. Jeden vezl vojáky československé armády, druhý karpatské Němce ze Slovenska. Skončilo to tragédií.

„Strašlivé vraždy. Trýznění lidí.“ „Masakr na lidech. Pomsta.“ „Dodnes si vyčítám, že jsem se jich nezastal.“ Tak vzpomínají pamětníci na poválečnou mstu Čechů vůči Němcům.

Krvavě potlačené povstání v Přerově, masakr v Javoříčku, česká odplata a násilí vůči Němcům. Květen 1945 přinesl na mnoha místech také smrt a zoufalství.

Konec 2. světové války nepřinesl jen úlevu, ale i počítání ztát. Praha byla dlouho uchráněná. Která místa se tak proměnila? Která zmizela nadobro?

„Babička mi vyprávěla, že ženy zatarasovaly dveře a nechtěly muže pustit ven. Protože se toho 5. května drali do ulic, že chtějí osvobozovat Prahy,“ vypráví Mikuláš Kroupa

Generál Karel Kutlvašr byl v květnu 1945 v čele povstaleckých jednotek v Praze a dovedl Čechy k osvobození z německé okupace. Komunisté mu to ale neodpustili.

O svém pradědovi dokumentaristka věděla, že ho za války zatklo gestapo, alespoň to pravila rodinná legenda. Sám Jaroslav Malák o svých „válečných letech“ ale moc nemluvil.